nv19. dubna 1971 (45 let) odstartovala první orbitální stanice Saljut 1. Lety Sojuzů 10 a 11 k této stanici provázel nezdar. První se se stanicí vůbec nespojil, druhý u ní zakotvil na 23 dní, ale posádka poté zahynula při sestupu kvůli brzo otevřenému ventilu pro vyrovnání tlaku v kabině. Zajímavostí je, že stanici se podařilo po 175 dnech bezpečně navést do hustých vrstev atmosféry nad Tichým oceánem, kde zanikla.

Kosmická stanice Saljut typu Zarja byla vypuštěna 19. dubna roku 1971 přesně v jednu hodinu čtyřicet minut světového času z kosmodromu Bajkonur raketou Proton-K. Provozovatelem první orbitální stanice naší planety bylo ministerstvo obrany SSSR. Dostala přidělené katalogové číslo COSPAR 1971-032A.

Oběžná dráha stanice se nacházela ve výši 200 – 220 km. První let ke kosmické stanici byl Sojuz 10, ale tomu se nepodařilo se stanicí bezpečně spojit. To se povedlo až Sojuzu 11, jehož posádka ve složení Georgij Timofejevič DobrovolskijVladislav Nikolajevič Volkov a Viktor Ivanovič Pacajev na ní strávila 23 dní. Celá posádka ale bohužel zemřela při návratu kvůli předčasnému otevření ventilu pro vyrovnávání tlaku vzduchu. Saljut 1 strávil na oběžné dráze 175 dní a 11. října po posledním zapálení motoru snížil rychlost tak, že zanikl v atmosféře nad Tichým oceánem.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:   NASA vybere novou kosmickou observatoř

Přechodový úsek  měl v průměru 2 m a délku 3 m včetně stykovacího uzlu pro připojení Sojuzu sloužil k uskutečnění vědeckých experimentů a přestup do transportní lodi. Na povrchu této části byly dva solární panely, které dodávaly elektrickou energii. Mohl být hermeticky uzavřený od ostatních částí stanice.

Pracovní úsek  měl délku 9,1 m a byl vybaven 1522 průzory pro navigační měření, vizuální pozorování a fotografování. V této části se nacházelo hlavní řídící středisko, v přední části hlavní palubní deska, niklokadmiové akumulátory, zásobování pitnou vodou (pro každého kosmonauta zvlášť) a ledničky pro zásoby potravy.

Přístrojový úsek  měl délku 3,5 m, byly zde dva korekční motory stanice, 32 motorů orientačního a stabilizačního systému. Zvnějšku byly dva panely sluneční baterií.

Stanice měla observatoř ORION umožňující fotografování objektů v krátkovlnném spektru. Aparatura se nacházela v přechodovém úseku, a měla dva dalekohledy vnější a vnitřní. Pro fotografování se musela celá stanice zorientovat. Na stanici byl unikátní gama teleskop ANNA pro měření elektromagnetického vlnění a malá zahrádka (OAZA) pro studium růstu rostlin. Byl zde i běžící pás a další cvičební pomůcky.

Zdroj: astro.cz, cs.wikipedia.org, foto: commons.wikimedia.org, NASA