Triton: Největší měsíc Neptuna

nv_impact

10.října 1846, pozoroval William Lassell nově objevenou planetu Neptun. Snažil se potvrdit své pozorování z předešlého týdne, že Neptun má prstenec. Tentokrát ale objevil, že Neptun má též družici. Lassell brzy ověřil, že prstenec byl produktem distorze obrazu jeho nového dalekohledu, ale měsíc Triton zůstal. Definitivní potvrzení existence prstenců přinesla až sonda Voyager 2.

Obr. 2
Obr. 2

Snímek Tritona (obr. 2) pořídila v roce 1989 sonda, jež proletěla kolem Tritona: Voyager 2. Voyager 2 objevil fascinující krajinu, tenoučkou atmosféru a dokonce důkazy pro ledové sopky v tomto světě podivných drah a rotací. Ironicky, Voyager 2 také potvrdil existenci úplně tenkých prstenců kolem Neptuna – ale ty musely být Lassellovi zcela neviditelné!

Triton má průměr 2 700 kilometrů, to ho pasuje na největší Neptunův měsíc. Je to také pravděpodobně nejchladnější objekt v naší sluneční soustavě. Jeho povrchová teplota je až -237,6 °C. Má extrémně tenkou atmosféru, jak už bylo zmíněno, tvořenou mraky ze zmrzlých krystalek dusíku. Atmosférický tlak na povrchu Tritonu je kolem 14 mikrobarů, což je 1/70 000 atmosférického tlaku na Zemi.

Triton je jediným velkým satelitem v naší sluneční soustavě, který nerotuje na stejnou stranu jako jeho mateřská planeta. Jeho hustota je přibližně 2,066 gramu na kubický centimetr, (Hustota vody je 1 gram na centimetr krychlový), což značí, že je složen převážně z pevné horniny. To je jeho další zvláštnost, kterou se liší od převážně ledových měsíců Uranu a Neptunu. Velká hustota a odlišná rotace měsíce vedou vědce k domněnce, že Triton byl pravděpodobně chycen do gravitačního pole Neptunu, když cestoval volným prostorem.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:   Ve sluneční soustavě Kepler-90 byla objevena už osmá exoplaneta
Obr. 3
Obr. 3

Povrch Tritonu je zjizven četnými brázdami (obr. 3). Na jeho povrchu jsou gejzíry, které chrlí dusíkatý plyn a tmavé částečky prachu do několikakilometrové atmosféry. Kvůli neustálým geologickým aktivitám je výskyt impaktních kráterů na povrchu Tritonu celkem výjimečný. Když Voyager 2 zkoumal krátery na tomto měsíci, nalezl pouze 179 takových, které jsou nesporně impaktní (titulní foto). Např. na Uranově měsíci Mirandě, jejíž povrch je velký pouze 3 % povrchu Tritonu, bylo nalezeno 835 impaktních kráterů. Největší nám známý impaktní kráter na Tritonu má poloměr 27 km. Byly nalezeny i větší krátery, ale ty nejspíše nejsou impaktního původu, nýbrž vulkanického.

Zdroj: astronomia.zcu.cz, astro.cz, wikipedia, NASA/JPL/USGS, ESO/L. Calçada, NASA/Voyager 2