nv

Planety jsou extrémně slabé zdroje světla v porovnání s jejich mateřskými hvězdami. Na viditelných vlnových délkách mají většinou méně než milionkrát nižší jas. Navíc jejich mateřská hvězda způsobuje oslnění, které znemožňuje přímé pozorování.

Z těchto důvodů je mohou dnešní teleskopy přímo vidět pouze za výjimečných okolností. Konkrétně pokud je planeta znatelně větší než Jupiter, je daleko od své hvězdy a je dostatečně horká, aby vyzařovala infračervené záření.

Jak se tedy exoplanety hledají? Drtivá většina známých exoplanet byla objevena pomocí nepřímých metod a těch je celá řada. Pojďme se s těmito metodami seznámit.

Radiální rychlost (Dopplerova metoda)

Touto nejúčinnější metodou se sleduje změna v rychlosti hvězdy ve směru k Zemi resp. od Země, tj. změna v její radiální rychlosti vzhledem k Zemi, může být odvozena z posunu jejích spektrálních čar v důsledku Dopplerova jevu.

Zatmění dvojhvězdy

Pokud při pohledu ze Země dochází ve dvojhvězdném systému k (alespoň částečnému) zatmění, může být planeta odhalena díky změně periodicity těchto zatmění. Jde o nejspolehlivější metodu detekce exoplanet v binárních systémech.

Astrometrie

Spočívá v precizním měření polohy hvězdy na obloze a sledování, jak se její poloha mění v čase. Pokud má hvězda planetu, pak její gravitační působení donutí hvězdu obíhat po malé (obecně eliptické) oběžné dráze okolo jejich společného těžiště (přesněji hmotného středu).

Perioda pulsaru

Pulsar (malý, extrémně hustý pozůstatek hvězdy, která vybuchla ve formě supernovy, emituje díky své rotaci radiové vlny s extrémní pravidelností. Jsou-li zaznamenány lehké anomálie v periodě pulzů, které jsou způsobeny pohybem pulsaru, pak je to v důsledku přítomnosti planety.

Změna jasu

Když planeta prochází před svou mateřskou hvězdou, pozorovaný jas hvězdy se o něco sníží (v závislosti na velikosti hvězdy a planety).

Efekt gravitační čočky

Efekt gravitační čočky je důsledkem obecné teorie relativity, kdy dochází k ohybu trajektorie elektromagnetického vlnění v důsledku gravitačního pole. Případná planeta procházející před hvězdou by se chovala jako „spojná čočka“.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:   Nejzuřivější černá díra

Prachový disk

Disk prachových částic se vyskytuje v okolí mnoha hvězd. Tento prach může být detekován, neboť pohlcuje záření hvězdy, které následně re-emituje ve formě infračerveného záření. Z vlastností tohoto disku lze usuzovat na přítomnost planety.

Přímé pozorování

Přímé zobrazení ve viditelném či infračerveném světle.

Polarimetrie

Světlo hvězdy se při průchodu atmosférou polarizuje, což může být detekováno polarimetrem. Zatím však touto metodou nebyly nalezeny žádné planety.

nv

První milník v objevech exoplanet byl rok 1992, kdy Wolszczan a Frail publikovali výsledky pozorování v časopise Nature indikující, že okolo pulsaru PSR B1257+12 obíhá planeta. Aleksander Wolszczan objevil tento milisekundový pulsar v roce 1990 na rádiové observatoři v Arecibu. To byly vůbec první potvrzené exoplanety a jsou stále považované za velmi neobvyklé v tom, že obíhají okolo pulsaru.

První potvrzenou exoplanetou (51 Pegasi b) obíhající okolo hvězdy hlavní posloupnosti (51 Pegasi) oznámili Michel Mayor a Didier Queloz také v časopise Nature 6. října 1995. Astronomy nejprve zaskočil tento „horký Jupiter“, ale brzy se jim podařilo nalézt další podobné planety.

Až na výjimky byly všechny exoplanety do příchodu sondy Kepler nalezeny s použitím pozemních teleskopů. Nicméně většina metod je mnohem efektivnější nad neklidnou zemskou atmosférou.

Sonda COROT (vypuštěna v prosinci 2006) byla první aktivní vesmírnou misí zaměřenou na hledání exoplanet. Hubbleův vesmírný dalekohled již také nalezl několik planet. Kepler, vypuštěný v březnu 2009, nalezl již téměř 5 000 planet.

Tím ale hledání exoplanet zdaleka nekončí. Díky novým technologiím nás v blízké budoucnosti čekají nepochybně zajímavé a nebojím se říci i překvapivé objevy.

nv

Zdroj: cs.wikipedia.org, spaceart1.ning.com, united-academics.org, deviantart.com