This new false-colored image from NASA's Hubble, Chandra and Spitzer space telescopes shows a giant jet of particles that has been shot out from the vicinity of a type of supermassive black hole called a quasar. The jet is enormous, stretching across more

3C 273 je kvasar v souhvězdí Panny. Je historicky prvním objektem, který byl identifikován jako kvasar. Velkými teleskopy lze pozorovat i jeho polární jet (viz úvodní obrázek) dlouhý přibližně jako průměr disku celé naší Galaxie, cca 100 tisíc světelných let.

Kvasary byly objeveny již koncem padesátých let dvacátého století na prvních rádiových mapách oblohy. Při dobrém rozlišení jsou to téměř bodové zdroje a zpočátku byly považovány za rádiové hvězdy v naší Galaxii.

Někteří astronomové ale věřili v jejich extragalaktický původ. Jejich optické protějšky jsou velice slabé a spojit je s jejich radiovými protějšky nebylo jednoduché.

První zdroj, u kterého se to podařilo, byl 3C 48 z Třetího cambridgeského katalogu radiových zdrojů. Pořízení spektra objektu ale odkrylo další otázky. Spojité spektrum obsahovalo široké emisní čáry, které vědci nebyli schopni ztotožnit s čarami známých prvků. Nakonec byl tento případ uzavřen jako zvláštní hvězda emitující rádiové záření.

Až v roce 1962 (5. srpna) astronom Maarten Schmidt odhalil ve spektru kvasaru 3C 273 Balmerovu sérii čar vodíku, ale v místech, kde by ji do té doby nikdo nehledal. Příčinou byl rudý posuv.

IDL TIFF file

Rudý posuv kvasaru 3C 273 má hodnotu z = 0.1583. Z posuvu lze za předpokladu, že je způsoben rozpínáním vesmíru, zjistit podle Hubbleova zákona vzdálenost kvasaru a z toho pak i absolutní hvězdnou velikost a tedy i zářivý výkon.

Ten u 3C 273 odpovídá desítkám biliónů Sluncí, což až padesátkrát převyšuje výkon nejjasnějších galaxií. Vzdálenosti kvasarů od Země jsou řádově několik miliard světelných let. Jsou to tedy objekty z raného období vývoje galaxií a vesmíru.

Přesný mechanismus fungování kvasaru dosud není plně objasněn. Jedna z vědeckých teorií říká, že jde o aktivní jádra velmi starých galaxií, v jejichž středu se nachází obří černá díra. To kvasary řadí mezi aktivní galaxie.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:   Kolik váží Mléčná dráha?

Okolní hmota do této černé díry padá, vytváří akreční disk, který se třením intenzivně zahřívá. Padající žhavá hmota se zbavuje energie elektromagnetickým zářením ve všech oblastech spektra. V polárních oblastech je pak hmota urychlována na obrovské rychlosti ve směru rotační osy černé díry a vzniká relativistický polární jet.

Pravděpodobně není dosud znám žádný jiný mechanismus, který by měl tak velký zářivý výkon s tak rychlými změnami, jako mají kvasary. Některé kvasary ale přestávají vyzařovat v řádu let místo očekávaných mnoha tisíců let, což jen ilustruje dosavadní nepochopení mechanismu. A také i náhlost jejich „zapnutí“ neodpovídá dosavadním představám.

Artist's_rendering_ULAS_J1120+0641


Zdroj: cs.wikipedia.org, foto: NASA/JPL-Caltech/Yale Univ, NASA, A. Martel (JHU), H. Ford (JHU), M. Clampin (STScI), G. Hartig (STScI), G. Illingworth (UCO/Lick Observatory), the ACS Science Team and ESA, ESO/M. Kornmesser