Venuše mohla být v dávné minulosti vhodným místem pro život

AKTUALIZOVÁNO – Zdá se, ovšem pouze teoreticky, že sestra naší planety Venuše nebyla vždy tak nehostinným místem jakým je v současnosti. Naznačují to výsledky počítačového modelu, který vychází z topografických dat mise Magellan. Klimatický model byl vytvořen ve středisku NASA Goddard Institute for Space Studies (GISS) v New Yorku.

Nejprve se zdála být tato informace pouhou bulvární „senzací“, pak o tom začaly psát seriózní weby a nakonec o tom píše i NASA s odkazem na odbornou studii v časopisu Geophysical Research Letters. Něco na tom tedy je. Na Venuši byly kdysi vhodné podmínky pro život. Jak je to možné?

Odborná studie vycházející z dat zmíněného počítačového modelu tvrdí, že v rané historii Venuše, zhruba před 3 mld. let, mohly být na jejím povrchu mělké oceány, dešťové i sněhové přeháňky a obyvatelné kontinenty, pravděpodobně i optimální tlak, složení atmosféry a přijatelné teploty – povrch planety byl jen o něco málo chladnější, než povrch dnešní Země. Ideální místo pro život, které mohlo existovat ještě před 715 000 000 lety. Snad jen souše bylo trochu více a to zejména v oblasti rovníku.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:   Nejzuřivější černá díra

Pak se ale něco stalo. Z ráje na Venuši se pomalu stávalo peklo, jehož příčinou je skleníkový efekt. Atmosféra začala být hustá a především značně horká. Její hlavní složkou se stal oxid uhličitý (96%) . U povrchu vzrůstala teplota až na současných 462 °C a také vzrůstal atmosférický tlak, který je nyní devadesátkrát větší než u nás na Zemi.

Pokud se domníváte, že za tento zvrat ve vývoji klimatu Venuše může tamní bývalá civilizace, tak by to byl samozřejmě omyl, i když se podobnost s ničením ovzduší, globálním oteplováním a skleníkovým efektem na Zemi sama nabízí. Pravdou ale je, že studie sama přímou odpověď na tuto otázku nenabízí.

Víme ale, že v minulosti Slunce zvýšilo svojí jasnost o 30 %. Teplota na Venuši začala stoupat, veškerá voda na povrchu se vypařila, vodní molekuly se střetly s částicemi slunečního větru, což vedlo k jejich rozpadu na kyslík a vodík – a úniku volných částic z atmosféry.

A je tu ještě jeden zádrhel, zmíněný klimatický model vychází z předpokladu, že rotace planety Venuše je konstantní, tedy 243 dní (kolem Slunce oběhne Venuše za 224,7 pozem. dní). Existuje ale obecně uznávaná teorie, že rychlost rotace planetárních těles se v průběhu času zpomaluje, tak jako to pozorujeme u Země. V takovém případě by byla celá tato studie neplatná.

Zdroj: NASA, onlinelibrary.wiley.com, media.rozhlas.cz, foto: NASA