Před 124 lety byl objeven měsíc Amalthea

Lickova observatoř na vrcholku hory Hamilton v pohoří Diablo západně od San José, 9. září 1892. Americký astronom Edward Emerson Barnard provádí pozorování planety Jupiter s 91 cm refraktorovým teleskopem a objevuje měsíc planety Amalthea. Pojmenován byl po víle Amaltheie, která kojila Jupitera ještě jako kojence kozím mlékem.

Amalthea patří do skupiny těch menších Jupiterových měsíců. Byl to poslední měsíc ve Sluneční soustavě, který byl objeven přímým pozorováním, jakož i první Jupiterův měsíc, který byl objeven od Galileovo objevení čtyř Galileových měsíců v roce 1610.

Upřímně řečeno, tento málo známý měsíc nelze zařadit mezi nějaké krasavce. Víla Amaltheia by se možná i urazila. Jedná se totiž o těleso „bramboroidního“ tvaru o rozměrech přibližně 270 x 165 x 150 km v průměru. Měsíc je hustě pokryt krátery, z nichž některé jsou relativně mimořádně rozsáhlé. Pan, největší kráter, měří napříč 100 km a je nejméně 8 km hluboký. Další kráter Gaea měří 80 km a je pravděpodobně 2x hlubší než Pan.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:   Suchozemské stromatolity aneb Vznikl život skutečně v moři?

Na povrchu měsíce Amalthea známe dvě hory, Mons Lyctas a Mons Ida, s lokálním reliéfovým stoupáním více jak 20 km. Povrch je tmavý a načervenalý, což pravděpodobně způsobuje sirný prach pocházející ze sopek na měsíci Io. Zajímavostí jsou jasné zelené skvrny, které se objevují na hlavních svazích, ale charakter této barvy je nám dosud utajen.

Amalthea se otáčí synchronně se svojí dlouhou osou směřovanou směrem k Jupiteru. Protože je Amalthea v těsné blízkosti planety Jupiter, je povrch měsíce vystaven jeho silnému radiačnímu poli. To způsobuje nepřetržitý příjem vysokých dávek energických iontů, protonů a elektronů, které produkuje Jupiterova magnetosféra. Navíc je bombardován mikrometeority a těžkými ionty síry, kyslíku a sodíku, které byly „odebrány“ z povrchu měsíce Io.

jupiter a amalthea

Zdroj: cs.wikipedia.org, planety.astro.cz, foto: justv23.deviantart.com, artefact-2007.blogspot.cz