Citlivost současných analytických přístrojů je tak vysoká, že nám přináší detaily i o dění na exoplanetách, vzdálených tělesech obíhající hvězdy mimo naší Sluneční soustavu.

Byť jsou exoplanety zpravidla podstatně větší než naše Země, z vesmírného hlediska jde stále o docela malé objekty, navíc přezářené zářením své mateřské hvězdy.

Je ale možné ze světla odraženého a emitovaného exoplanetou během roku určit složení její atmosféry? Ano. Dokázal to D.J.Armostrong se svými kolegy z týmu N. Fereshteho Sanieeho z University of Warwick.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:   VZPOMÍNÁME: Den, kdy se malý krok pro člověka stal velkým krokem pro lidstvo

Jako „pokusné“ těleso vědcům posloužila exoplaneta HAT-P-7b (Kepler-2b) v souhvězdí Labutě, která byla již v roce 2008 objevena u své mateřské hvězdy HAT-P-7. Systém je od Země vzdálen přibližně 1 044 sv. let.

HAT-P-7b je extrémně horká planeta. Její průměr činí 1,4 násobek průměru našeho Jupitera. Kolem své hvězdy ale obíhá mnohem blíže, a tak rok na tomto tělese uběhne během 2,2 našeho pozemského dne.

Z našeho pohledu je tato exoplaneta poněkud zvláštní – oblaka tam totiž netvoří kapičky vody, ale krystalky oxidu hlinitého a oxidu titaničito-vápenatého.

Povrchové teploty dosahují až 2.860 K, takže mraky tam mohou vznikat opravdu pouze ze sloučenin, které tuhnou a vypařují se při podstatně vyšších teplotách než voda.

Teplota tání oxidu hlinitého se pohybuje v závislosti na krystalové struktuře mezi 2.300 – 2.350 K, teplota varu činí 3.253 K. Oxid titaničito-vápenatý taje při 2.248 K a vypařuje se při 3.270 K.

Planetární spektra naměřily družice Kepler ve viditelné oblasti a Spitzerův vesmírný dalekohled v infračervené.

Zdroj: AKADEMON, foto: University of Warwick