Průlet jasného meteoru neboli bolidu atmosférou občas doprovázejí i různé zvuky, např. praskání, syčení, pískání nebo šelest. Můžeme to pozorovat u bolidů od magnitudy -11.

Magnitudou rozumíme astronomickou veličinu udávající zdánlivou jasnost objektů na obloze. Čím je nižší, tím je objekt jasnější. Platí to i pro záporná čísla.

Nejjasnější hvězdy mají magnitudu 1. Nejjasnější objekt naší oblohy je Slunce s magnitudou -26. Měsíc v úplňku má -12,6m. Bolidy o -11m při svém průletu osvětlí horizont a ve svém okolí rozeznáme některé předměty i některé barvy. Při -20m je světlo jako ve dne.

Zdá se logické, že průlet takových rozžhavených těles bude doprovázet zvuk. Vzduch se ohřívá třením o rychle letící objekt, a tudíž se rozpíná. Vznikající tlakové vlny bychom zaslechli jako hluk. Leč panuje tu časový nesoulad.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:   V září proletí nedaleko Země velká planetka. V říjnu malá, ale hodně blízko

Zvuky víceméně odpovídají pohybu meteoru, zatímco by měly být opožděné. Světlo letí podstatně rychleji než zvuk. Pavel Spurný spolu a kolegy ze Sandia National Laboratories v Novém Mexiku dokazují, že za zvuky spojené s průletem bolidu zodpovídá tzv. fotoakustická emise.

Velmi jasný záblesk světla zahřeje některé předměty v našem blízkém okolí, jež vzápětí ohřejí okolní vzduch. Jeho rozpínání zaznamenáme jako zvuk.

Mimochodem, na obrázku vidíme zcela unikátní snímek meteoru zanikajícího v atmosféře. Pořídil ho Jon Burnett z Jižního Walesu koncem září 2003. Jde o jednu z nejlepších fotografií této události, jaká kdy byla pořízena.

Zdroj: AKADEMON, autor: RNDr.Ondřej Dvořák, CSc., foto: Jon Burnett