Před třiceti lety zpozorovali astronomové jednu z nejjasnějších supernov za více než 400 let. Hvězdná exploze SN 1987A zářila výkonem sto milionů Sluncí po několik měsíců po svém objevení 23. února 1987.

SN 1987A se nachází ve Velkém Magellanově mračnu, což jedna ze satelitních galaxií Mléčné dráhy, a tak se stala nejbližší supernovou pozorovaných v posledních stoletích a brzy z ní byla nejstudovanější supernova vůbec.

Detailní pozorování jak vesmírných tak pozemských dalekohledů v minulých třiceti letech umožnila astronomům podrobně studovat poslední okamžiky existence hmotné hvězdy a její přeměny z hvězdy přes supernovu až na pozůstatek po supernově. Díky zmíněným pozorováním výrazně lépe chápeme tyto explozivní události.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:   V září proletí nedaleko Země velká planetka. V říjnu malá, ale hodně blízko

ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array) se svou jedinečnou citlivostí v milimetrových a submilimetrových vlnách zkoumala dosud nestudované aspekty SN 1987A od roku 2013.

Astronomové používají ALMu k pozorování zářících pozůstatků supernovy s vysokým rozlišením, přičemž studují, jak pozůstatek vyrábí ohromné množství prachu z nových prvků vzniklých v mateřské hvězdě.

Část tohoto prachu unikne do mezihvězdného prostředí a možná, že jednoho dne z tohoto materiálu vzniknou budoucí planety okolo jiných hvězd. Pozorování naznačují, že prach v raném vesmíru vznikl podobnými výbuchy supernov.

Titulní obrázek byl vyroben složením snímků, které pořídila Atakamská velká milimetrová anténní soustava (ALMA), dále pak Hubbleův vesmírný dalekohled (NASA) a rentgenový satelit Chandra (NASA).

Zdroj: ESO, foto: ALMA: ESO/NAOJ/NRAO/A. Angelich. Hubble: NASA, ESA, R. Kirshner (Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics and Gordon and Betty Moore Foundation) and P. Challis (Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics). Chandra: NASA/CXC/Penn State/K. Frank et al., video: NASA, ESA, (STScI), R. Kirshner (Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics and Gordon and Betty Moore Foundation), P. Challis (Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics), F. Summers, G. Bacon