Blízká trpasličí galaxie známá jako Malý Magellanův oblak je nápadným objektem jižní oblohy i při pozorování pouhým okem. Běžné dalekohledy pracující s viditelným světlem ale neumožňují nahlédnout do nitra této galaxie, které je zastíněno značným množstvím mezihvězdného prachu. Dalekohled VISTA byl však navržen pro pozorování v infračerveném pásmu elektromagnetického záření a dovoluje astronomům spatřit myriády hvězd této sousední galaxie v dosud nevídaných detailech. Výsledkem provedených pozorování je tento unikátní záběr – největší infračervený snímek Malého Magellanova oblaku zaplněný miliony hvězd.

Malý Magellanův oblak (Small Magellanic Cloud, SMC) je trpasličí galaxie, ještě drobnější dvojče Velkého Magellanova oblaku (Large Magellanic Cloud, LMC). Oba patří k nejbližším galaktickým sousedům naší Galaxie (SMC se nachází asi 200 tisíc světelných let od nás, tedy zhruba 12krát blíže než nejbližší velká galaxie M31 v souhvězdí Andromedy, Andromeda Galaxy) a oba mají nepravidelný tvar, který je způsoben dlouhodobou interakcí s naší Galaxií i mezi sebou navzájem.

Jejich relativní blízkost z nich dělá ideální laboratoře umožňující zkoumat vznik a vývoj hvězd. Je sice známo, že průběh a rozložení těchto procesů v trpasličích galaxiích jsou velmi komplikované, ale největší překážkou, která brání dalšímu výzkumu, je mezihvězdný prach (interstellar dust).

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:   Mise Dawn bude pokračovat

Obrovské oblaky jemných prachových částic rozptylují a absorbují část záření, které hvězdy emitují, obzvláště viditelné světlo. To limituje množství informací, které je možné získat dalekohledy pracujícími v tomto pásmu elektromagnetických vln. Tento jev je znám jako mezihvězdná extinkce.

Malý Magellanův oblak je doslova naplněn prachem a viditelné světlo vyzařované hvězdami je tedy značně ovlivněno extinkcí. Přítomnost prachu naštěstí neovlivňuje všechny vlnové délky elektromagnetického záření stejně.

Infračervené záření prochází prostředím s mezihvězdným prachem mnohem snadněji než viditelné světlo, takže pozorováním stejného objektu na vlnových délkách v infračerveném pásmu, je možné odhalit i nové hvězdy, rodící se hluboko v zámotcích prachu a plynu.

Dalekohled VISTA (Visible and Infrared Survey Telescope) byl navržen právě k tomuto účelu. Přehlídka VMC (VISTA Survey of the Magellanic Clouds), kterou astronomové pomocí tohoto teleskopu provádějí, se zaměřuje jednak na zkoumání historie hvězdného vývoje v Malém i Velkém Magellanově oblaku, ale také na mapování jejich prostorové struktury.

Díky přehlídce VMC byly na snímcích v infračerveném oboru zachyceny miliony hvězd Malého Magellanova oblaku a získaná data poskytují dosud nespatřený pohled na tuto galaxii se sníženým vlivem mezihvězdné extinkce.

Celé pole uvedeného snímku je zaplněno hvězdami patřícími k Malému Magellanovu oblaku. Lze na něm najít také několik jasných hvězdokup (včetně 47 Tucanae v pravé části snímku, která patří k naší Galaxii a je tady mnohem blíže než SMC) a tisíce vzdálených galaxií v pozadí. Obzvláště zvětšovatelný snímek vám ukáže galaxii SMC, jak jste ji ještě neviděli.

Množství informací ukryté v tomto mohutném záběru s celkem 1,6 gigapixely (originální rozměr 43 223 x 38 236 bodů) analyzoval astronom Stefano Rubele (University of Padova) a mezinárodní tým jeho kolegů. Využili přitom nejmodernější modely hvězd a podařilo se jim získat překvapivé výsledky.

Přehlídka VMC odhalila, že většina hvězd v Malém Magellanově oblaku vznikla mnohem později než stálice ve větších sousedních galaxiích. Tyto první výsledky získané na základě dat VMC jsou však jen ochutnávkou objevů, které teprve přijdou s pokračující přehlídkou, jejímž úkolem je zaplnit slepá místa našeho poznání Magellanových oblaků.

Zdroj: Tisková zpráva ESO, foto: ESO/VISTA VMC, video: ESO