Mlhovina Tarantule je velmi velká, pouhým okem viditelná emisní mlhovina, kterou najdeme v severovýchodní části Velkého Magellanova oblaku. Jde o nejjasnější objekt v této nepravidelné galaxii.

Svůj název dostala podle svého vzhledu, připomíná totiž pavouka – tarantuli. Zajímavostí je, že byla nejdříve kategorizována jako hvězda. Že jde o mlhovinu, určil až 5. prosince 1751 francouzský astronom Nicolas-Louis de Lacaille.

Tarantule (jinak též 30 Doradus, NGC 2070) je součástí rozsáhlého komplexu ionizovaného vodíku o hmotnosti asi 800 000 Sluncí. Její skutečný rozměr je přibližně 1000 sv. let.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:   Největší dalekohled světa bude mít zrcadlo v plné velikosti

Jde o tak rozsáhlý objekt, že pokud by se tato mlhovina nacházela od Sluneční soustavy stejně daleko jako známá Mlhovina v Orionu, pokrývala by na nebeské sféře oblast asi 30°, to je asi 60 měsíčních úplňků.

Vodík v mlhovině je ionizován horkými a mladými hvězdami a modrými veleobry v jejím jádru. Součástí mlhoviny je řada mladých hvězdokup, v mlhovině se také nachází nejaktivnější oblast překotného zrodu hvězd v celé Místní skupině galaxií. V roce 1987 na okraji hvězdokupy vzplála známá supernova SN 1987A – první blízká supernova pozorovaná moderní technikou.

V mlhovině Tarantule se, kromě mnoha jiných, také nachází velmi mladá hvězdokupa R136, ve které byly objeveny některé z nejhmotnějších známých hvězd.

Titulní VISTA snímek ukazuje velkolepou oblast vzniku nových hvězd mlhoviny Tarantule. Celkový obraz byl vytvořen ze snímků pořízených přes Y, J a KS filtry (barevně modrá, zelená a červená) v blízké infračervené oblasti spektra. Doba expozice byla 40, 47 a 81 minut na filtru. Snímek pokrývá oblast oblohy 52 na 70 úhlových minut.

Na snímku níže vidíme centrální část mlhoviny Taratule. Jedná se o mozaiku celkově 15 snímků z Hubbleova vesmírného dalekohledu.

Zdroj: ESO, cs.wikipedia.org, foto: ESO/M.-R. Cioni/VISTA Magellanic Cloud survey. Acknowledgment: Cambridge Astronomical Survey Unit, ESA/NASA, ESO and Danny LaCrue