Tento snímek poskytuje detailní pohled na dynamické efekty, které v plynu a prachu zárodečné mlhoviny způsobují právě zrozené hvězdy. Ačkoliv hvězdy samotné vidět nejsou, materiál, který vyvrhují, se sráží s okolním plynem a prachem a vytváří až surrealistickou krajinu zářících oblouků, fleků a pruhů.

Oblast zrodu nových hvězd, známá pod označením NGC 6729 v souhvězdí Jižní koruny, která je od nás vzdálena asi 420 sv. let, patří k nejbližším a nejlépe prostudovaným hvězdným porodnicím. Objevil ji německý astronom Johann Friedrich Julius Schmidt již v roce 1861. Tento detailní záběr získaný dalekohledem ESO/VLT poskytuje pohled na malou část tohoto zajímavého zákoutí (širokoúhlý záběr naleznete pod článkem)

Formování hvězd probíhá hluboko v molekulárních oblacích. Nejranější stadia vývoje tedy nelze pozorovat ve viditelném světle obyčejnými dalekohledy, neboť hvězdy jsou zahaleny neprůhlednou prachovou clonou. Ty nejmladší hvězdy bychom však na tomto snímku nalezli v levém horním rohu.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:   Astronomové vyřešili záhadu vzniku prvních supermasivních černých děr

Přestože nejsou přímo vidět, spoušť, kterou po sobě zanechaly ve svém okolí, dominuje celému záběru. Výtrysky materiálu putující od hvězdných novorozenců rychlostmi až 1 milion km/h se srážejí s okolním plynem a vytvářejí rázové vlny. Plyn je nucen zářit a vytváří nezvykle zbarvené oblouky a skvrny známé jako Herbig-Harovy nebo chcete–li HH objekty.

Na tomto pohledu jsou HH objekty seskupeny podél dvojice linií, které pravděpodobně vyznačují směr, odkud proudí materiál. První linie se táhne od horního levého rohu ke středu spodního okraje snímku, kde končí v jasném téměř kruhovém útvaru plném zářících kaněk a oblouků.

Druhá linie začíná poblíž levého horního okraje snímku a táhne se směrem ke středu pravé strany obrázku. Struktura vlevo nahoře, která svým zahnutým tvarem připomíná šavli, pravděpodobně není HH objektem, ale vzniká jen díky odrazu světla hvězd od prachových částic.

Záběr se zvýrazněnými barvami byl pořízen pomocí kamery FORS1 na dalekohledu ESO/VLT. Jednotlivé záběry byly získány přes dvojici různých filtrů, které vymezují záření vodíku (oranžová komponenta obrázku) a záření ionizované síry (modrá složka).

Rozdílné barvy v různých částech obrázku reprezentují rozdílné fyzikální podmínky – například tam, kde jasně modře září ionizovaná síra (modré útvary), tam jsou vzájemné rychlosti srážejícího se materiálu relativně nízké – což astronomům pomáhá odhalit, co přesně se v daném místě tohoto dramatického výjevu odehrává.

Zdroj: ESO
Foto: ESO/Sergey Stepanenko, ESO