Světelné záření atmosféry (Airglow) je vcelku běžný jev. V dnešních civilizací přesvětlených nocích je pro nás ale téměř nepozorovatelný.

Jde o slabé vyzařování způsobené různými chemickými a fyzikálními procesy v horních vrstvách atmosféry. Vzniká např. při rekombinaci iontů kyslíku a dusíku ionizovaných během dne ultrafialovým zářením Slunce nebo reakcí hydroxylových iontů s molekulami kyslíku a dusíku. Přispívá i luminiscence vyvolaná kosmickým zářením.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:   Čeká nás víkend "padajících hvězd"? Rozhodne počasí!

Ojediněle dosáhne nebývalé intenzity, při níž je možné i číst uprostřed noci. Již staří Římané tento jev znali a nazývali ho půlnočním Sluncem. Konkrétně ho zmiňuje Plinius Starší k roku 113 př. Kr. V Evropě bylo pozorováno roku 1783, 1908 a 1916.

Nebývalé zesílení světelného záření atmosféry způsobuje zvýšení intenzity vlnění v horních vrstvách atmosféry. Vyplývá to z dat naměřených přístrojem WINDII (Wind Imaging Interferometer) neseného v letech 1991 – 2005 družicí NASA Upper Atmosphere Research Satellite.

Na titulním obrázku vidíme světelné záření atmosféry ve výšce 95 km na fotografii pořízené z Mezinárodní kosmické stanice. Zelené záření vzniká při vzniku molekuly O2 ze dvou atomů kyslíku O vzniklých během dne rozštěpením molekuly O2 UV zářením.

Zdroj: AKADEMON
Autor: RNDr.Ondřej Dvořák, CSc.
Foto: NASA
Doporučený odkaz: WINDII Airglow Observations of Wave Superposition and the Possible Association with Historical “Bright Nights”