Galaxie NGC 2442, známá také jako „Hák na maso“, má nápadně asymetrický tvar. Zatímco horní ze spirálních ramen je zdánlivě přeloženo přes sebe, dolní se táhne daleko od středu galaxie a je ozdobeno červenými oblaky odhalujícími právě probíhající proces tvorby hvězd. Dvojici rozdílných snímků této nesouměrné galaxie pořídily dalekohled MPG/ESO a Hubblův kosmický teleskop (NASA/ESA).

Galaxii NGC 2442, která na první pohled upoutá rozdílným vzhledem svých dvou spirálních ramen, bychom nalezli v jižním souhvězdí Létající ryby (Volans, Vol). Nesouměrnost galaxie má patrně původ v blízkém setkání s jinou galaxií v dávné minulosti, ale astronomové dodnes ‚viníka‘ této kolize nenalezli.

Širokoúhlý pohled (titulní snímek), který jasně ukazuje tvar galaxie připomínající „hák na maso“, byl získán pomocí kamery WFI (Wide Field Imager) a dalekohledu MPG/ESO se zrcadlem o průměru 2,2 m na observatoři La Silla v Chile.

Na tomto záběru také naleznete řadu dalších galaxií, z nichž některé jsou blízkými sousedy NGC 2442 a jiné se naopak nacházejí mnohem dále ve vesmíru.

Ačkoliv snímek získaný kamerou WFI nikdy nemůže dosáhnout ostrosti srovnatelné s HST, jeho výhodou je široké zorné pole, kde je na jednom záběru zachycena mnohem větší část oblohy. To je důvod, proč tyto dva přístroje často poskytují astronomům vzájemně se doplňující informace.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:   Na stopě vysvětlení, proč je koróna teplejší než povrch Slunce

Kosmický dalekohled Hubble Space Telescope (NASA/ESA) se zaměřil na centrální část galaxie NGC 2442 a kratší z dvojice spirálních ramen (viz snímek níže). V roce 1999 zde hmotná hvězda na konci svého života explodovala jako supernova.

Při srovnání starších snímků z roku 2001 a tohoto záběru z konce roku 2006 mohou astronomové studovat, co se s hvězdou při její smrti dělo. Supernova sama již na tomto snímku samozřejmě viditelná není.

Snímek pořízený na observatoři ESO odhaluje naopak počáteční fáze vývoje hvězd. Po celé galaxii, ale především podél delšího ze spirálních ramen, naleznete tmavě červené skvrnky.

Jejich barva je dána vyzařováním vodíku. V oblastech, kde intenzivní záření právě se rodících hvězd excituje plyn v zárodečném oblaku, uvolňuje vodík získanou energii v podobě červeného světla.

Setkání galaxií, kterému NGC 2442 patrně vděčí za svůj neobvyklý tvar, vedlo nejspíše také k počátku právě probíhající epizody hvězdotvorby. Stejné síly, které pocuchaly vzhled celé galaxie, narušily také stabilitu plynných oblaků a zahájily jejich gravitační kolaps.


Zdroj: ESO
Foto: ESO, NASA/ESA/ESO