Dalekohled ESO/VLT pořídil úchvatný záběr spirální galaxie s příčkou M 77 (Messier 77). Snímek sice zachycuje krásy galaxie například v podobě zářících ramen protkaných temnými oblaky prachu, ale není schopen odhalit pravou neklidnou povahu M 77.

Tato půvabná galaxie už na první pohled působí trochu neučesaně a její vzhled prozrazuje o její povaze mnohem více, než by se mohlo zdát. Galaxie M 77 (Messier 77 nebo též NGC 1068) je jednou z nejbližších aktivních galaxií (active galaxies) a tyto objekty patří k těm nejjasnějším ve vesmíru. Jejich jádra často bývají natolik jasná, že svým výkonem přezáří celý zbytek galaxie.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:   I hnědí trpaslíci by mohli hostit kamenné exoplanety

Aktivní galaxie emitují záření, pokud ne všech, tak většiny možných vlnových délek elektromagnetického záření od rádiových přes mikrovlnné až po rentgenové a gama. M 77 je klasifikována jako Seyfertova galaxie druhého typu (Type II Seyfert galaxy), kterou charakterizuje obzvláště vysoká jasnost v oboru infračerveného záření.

Mimořádná svítivost této galaxie je způsobena intenzivním vyzařováním její centrální oblasti, které dominuje akreční disk obklopující superhmotnou černou díru (supermassive black hole). Hmota padající směrem do černé díry je stlačována a zahřívá se na mimořádně vysoké teploty.

Díky tomu vyzařuje ohromné množství energie. Předpokládá se, že akreční disk je obklopen hustou strukturou plynu a prachu, která připomíná ‚donut‘ a bývá označována jako ‚torus‘. Jako první tento objekt v galaxii M 77 odhalila pozorování provedená pomocí interferometrického systému VLTI v roce 2003 (eso0319).

Data, na jejichž základě byl vytvořen tento snímek galaxie M 77, byla pořízena ve čtyřech různých pásmech vlnových délek elektromagnetického záření, která jsou na fotografii zobrazena modrou, červenou, fialovou a růžovou barvou.

Každé pásmo přináší trochu odlišnou informaci: například růžová barva představuje vyzařování vodíku na vlnové délce čáry H-alfa, díky tomu ve spirálních ramenech galaxie zviditelňuje oblasti s probíhající tvorbou nových hvězd, kde se vyskytují mladé a horké stálice; červeně pak svítí jemné, nitkovité filamenty v plynu, který galaxii M 77 obklopuje.

Nedaleko centra galaxie M 77 se promítá jedna z hvězd naší Galaxie, kolem které jsou (díky její jasnosti a bodovému vzhledu) patrné různobarevné proužky (diffraction spikes) vyvolané ohybem světla na hranách prvků optické a mechanické konstrukce dalekohledu. Na snímku, především v okrajových částech, je možné najít spoustu dalších galaxií, které – především díky nesrovnatelně větší vzdálenosti – vypadají vedle M 77 drobné a nenápadné.

Na obloze se galaxie M 77 nachází v souhvězdí Velryby (Cetus) a leží 47 milionů světelných let od nás. Patří mezi vůbec nejvzdálenější objekty Messierova kataloguCharles Messier se původně domníval, že jasný objekt, který spatřil ve svém dalekohledu, je malá hvězdokupa.

S postupným vylepšením přístrojů však astronomové odhalili pravou galaktickou povahu tohoto objektu. S průměrem kolem 100 tisíc světelných let patří M 77 také k fyzicky největším galaxiím obsaženým v Messierově katalogu. Je tak hmotná, že svým gravitačním působením ovlivňuje okolní galaxie a narušuje jejich tvar (eso1707). 

Snímek byl pořízen pomocí přístroje FORS2 (FOcal Reducer and low dispersion Spectrograph 2), který pracuje ve spojení s dalekohledem VLT (Unit Telescope 1, Antu) na observatoři ESO/Paranal v Chile, v rámci programu ESO’s Cosmic Gems, jehož cílem je získávat s pomocí dalekohledů a přístrojů ESO snímky vizuálně atraktivních astronomických objektů pro vzdělávací a popularizační účely.

Zdroj: Tisková zpráva ESO
Foto: ESO, NASA/ESA, Digitized Sky Survey 2
Video: ESO