Velký Magellanův oblak je malá sousední galaxie, která obsahuje mnoho oblastí bohatých na plyn a prach, ve kterých se rodí nové hvězdy. Na tomto snímku, který pořídil dalekohled ESO/VLT, je v mnoha detailech zachycena mlhovina obklopující jednu takovou oblast, hvězdokupu NGC 1929.

Mlhovina je oficiálně označována jako LHA 120–N 44 (nebo zkráceně N44). Mladé horké stálice sídlící ve hvězdokupě emitují intenzivní ultrafialové záření, které nutí okolní plyn zářit. A tento efekt zviditelňuje objekt příhodně označovaný jako superbublina, což je mohutná plynná obálka o rozměrech 325 x 250 světelných let. Jen pro srovnání: ke Slunci nejbližší hvězda se nachází jen 4 světelné roky daleko.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:   VZPOMÍNÁME: Den, kdy se malý krok pro člověka stal velkým krokem pro lidstvo

Superbublina N44 vznikla kombinací dvou fyzikálních procesů. Prvním z nich jsou mohutné hvězdné větry mladých hvězd – proudy nabitých částic vysílaných do okolního prostoru – které postupně vyčistily centrum mlhoviny. Hmotné hvězdy vzniklé ve hvězdokupě po svém krátkém životě následně explodovaly jako supernovy a vytvořily rázové vlny, jež odfukují plyn ještě dále a pomáhají tak formovat tuto zářící bublinu.

Ačkoliv bublina sama je tvarována spíše destruktivními silami, na okrajích mlhoviny dochází v jejich důsledku ke stlačování plynu a formování nových hvězd. A tato kosmická recyklace tak vnáší do hvězdokupy NGC 1929 nový život.

Zdroj: ESO, foto: ESO/Manu Mejias

Místo pro Vaše názory a komentáře: