Na snímku vidíme spirální galaxii NGC 3521, která se nachází 35 milionů světelných let od nás směrem do souhvězdí Lva (Leo). Galaxie je úchvatným kosmickým objektem o průměru 50 000 světelných let s jasným kompaktním jádrem, které je obklopeno složitou spirální strukturou.

Nejnápadnějším útvarem této jasné galaxie jsou její dlouhá spirální ramena ozdobená regiony aktivní hvězdotvorby a protkána sítí oblaků mezihvězdného prachu. Jednotlivá ramena jsou spíše nepravidelná a nesouvislá, což z galaxie NGC 3521 dělá typický příklad takzvané ‚vločkové‘ spirální galaxie.

Tento typ galaxií má chmýří připomínající spirální ramena, jejichž vzhled je v příkrém kontrastu s dokonalými rozmáchlými rameny takzvaných ‚grand-design‘ galaxií. Jednou z nich je například slavná Vírová galaxie M 51, kterou objevil Charles Messier.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:   Astronomové poprvé detekovali kilonovu, výsledek splynutí dvojice neutronových hvězd

NGC 3521 je jasná a relativně blízká galaxie. Je tedy možné ji pozorovat i malými dalekohledy srovnatelnými s tím, který v 17. století používal Charles Messier ke katalogizaci mlhavých objektů na obloze. Zdá se, že tento francouzský astronom tuto ‚vločkovou‘ galaxii překvapivě nezaznamenal, ačkoliv řadu jiných stejně jasných galaxií v souhvězdí Lva spolehlivě spatřil.

A bylo to právě v roce 1784, ve kterém Messier zveřejnil konečnou verzi svého katalogu, když jiný významný astronom William Herschel na počátku své detailní přehlídky severní oblohy objevil galaxii dnes známou jako NGC 3521. Prostřednictvím svého dalekohledu o průměru objektivu 47 cm Herschel spatřil „jasný střed obklopený mlhovinou“, jak si zaznamenal do svého pozorovacího deníku.

Na tomto snímku získaném pomocí dalekohledu VLT nahradily Herschelovu mlhovinu barevná, i když ne příliš dobře definovaná, spirální ramena. Načervenalé oblasti ve středu dominují starší hvězdy, zatímco od centra vzdálenější části spirálních ramen jsou prostoupeny mladými horkými namodralými hvězdami.

Barevný záběr vznikl kombinací expozic získaných přes trojici různých filtrů vymezujících modrou (modrý kanál snímku), žlutozelenou (zelený kanál) a blízkou infračervenou (červený kanál) část spektra. Celkový expoziční čas pro jednotlivé filtry byl 300 s.

Zdroj: ESO, foto: ESO/O. Maliy