Naše kosmické sondy prozkoumaly planety Sluneční soustavy nejprve jen průletem kolem, později pak podrobněji, a to z oběžné dráhy. To ovšem neplatí pro od nás nejvzdálenější dvojici planet Uran a Neptun. Jejich dosavadní výzkum totiž skončil průletem jen jediné sondy. Změní se to ještě za našich životů?

Kosmonautika, jako každý jiný obor, má svůj specifický vývoj. Na počátku kosmonautiky, v šedesátých letech minulého století, kosmické sondy podnikaly teprve první nesmělé krůčky do vesmíru.

Nejprve navštívily sondy naše sousedy, tedy Měsíc, Venuši a Mars. S prvními úspěchy se působiště sond rozšiřovalo dále. Na řadu se tak dostaly i obří plynné planety Jupiter a Saturn.

V sedmdesátých letech minulého století už byly vyslány první sondy k tehdy zatím ještě neprobádaným planetám, a to k Merkuru, Uranu a Neptunu. Zůstalo jen Pluto, které již dnes není považováno za planetu.

Ačkoliv každá ze zmíněných planet dostala pouze jediný pokus – Merkur sondu Mariner 10 a na Uran s Neptunem připadla společná sonda Voyager 2. Štěstí jim přálo, a tak jsme získali podrobné snímky všech tří planet.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:   Mimozemšťané nám mohou být podobní více, než si myslíme

Základní povědomí o planetách Sluneční soustavy tedy existovalo. Čtyři planety navštěvovaly kosmické sondy opakovaně, čímž prohlubovaly naše poznatky o nich, ovšem návrat sond k posledním třem tělesům se dlouho nechystal.

K Merkuru, přestože se dostává k Zemi třináctkrát blíže než Jupiter, je problematické se přiblížit kvůli silným slapovým účinkům Slunce, jakož i kvůli vysoké oběžné rychlosti planety. Vědci tedy raději poslali orbitální sondu k Jupiteru. Později dokonce i k Saturnu, který je od nás zhruba čtyřiadvacetkrát dále než Merkur. Až v 21. století konečně vzlétla sonda na dlouhodobý průzkum této poslední málo probádané terestrické planety. Byla to sonda MESSENGER.

Návrat k Uranu a Neptunu se však dosud neuskutečnil. Proč? Důvod je zjevný. Tyto planety jsou od Slunce extrémně vzdálené. Uran je od nás dvakrát dál než Saturn a Neptun ještě o jednu vzdálenost Saturnu dále.

Let sondy k těmto planetám by trval příliš dlouho, což má i nepříjemné praktické důsledky. Čím déle je totiž sonda vystavena ničivému kosmickému prostředí, tím větší je riziko, že selže.

Urychlit sondu a zkrátit tím celkovou dobu letu je zase neuvěřitelně finančně náročné. Navíc, chceme-li orbitální sondu, pak vyvstává další problém, jak takové příliš rychle letící těleso znovu zpomalit.

Ale neházejme ještě flintu do žita. Návrhy projektů na opětovný výzkum Uranu a Neptunu existují. Na základě doporučení Národní vědecké rady (National Research Council) NASA vypracovala podrobnou studii, která mimo jiné podrobně popisuje i dvanáct hlavních vědeckých úkolů těchto potenciálních sond.

Vědce především zajímá, jak tyto dvě planety vznikly, z čeho se skládají a jaká je jejich vnitřní stavba, proč mají tak zvláštní magnetické pole a v neposlední řadě, co je příčinou geologické aktivity některých měsíců.

Existuje i studie, která se zabývá myšlenkou vypuštění přidružené sondy přímo do atmosféry těchto obrovských planet. Podobná sonda byla v rámci mise Galileo vyslána do atmosféry planety Jupiter.

Jedna z možností v případě Uranu počítá i s přeletovou planetární sondou namísto orbitální sondy. Tím by se mimo jiné zkrátila celková doba mise na 10 let, neboť sonda by se tak mohla pohybovat vyšší rychlostí. Orbitální sonda se totiž k Uranu nemá šanci přiblížit ani za dvanáct let.

O tom, zda se v dohledné době lidstvo podívá k Uranu či Neptunu budou rozhodovat také finance. Jedna mise by totiž měla stát zhruba dvě miliardy dolarů nebo (pravděpodobně) i více, pokud by měl start proběhnout ještě před rokem 2037.

NASA si tedy bude muset vybrat, kterou z dvojice nejvzdálenějších planet naší Sluneční soustavy upřednostní. Pokud bude nějaká mise schválena, začne stavba sondy nejdříve v roce 2022.

Zdroj: i-ASTRIN, autorka: Jana Plauchová, foto: NASA / JPL-Caltech, nssdc.gsfc.nasa.gov, NASA / JPL / U.S. Geological Survey