Ta bublina expandujícího plynu na titulním snímku je planetární mlhovina PK 164 +31.1, zbytek atmosféry Slunci podobné hvězdy, která byla odvržena, když byly vyčerpány poslední zbytky vodíku pro nukleární fúzi v jádru. Podobný osud čeká za pár miliard let i naše Slunce.

Na hloubkovém snímku PK 164 +31.1 z observatoře Calar Alto ve Španělsku je vidět mnoho jiných hvězd z naší vlastní Mléčné dráhy, stejně jako některé galaxie ve velkých dálkách.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:   V září proletí nedaleko Země velká planetka. V říjnu malá, ale hodně blízko

Nás ale zajímá samotný střed mlhoviny. Tam je totiž vidět to, co zůstalo z jádra samotného, totiž modrý žhavý bílý trpaslík. I když expandující mlhovina v několika příštích tisíci letech zeslábne, tak centrální bílý trpaslík bude zřejmě žít miliardy let.

Tato zvlášť fotogenická planetární mlhovina vykazuje spletité obálky plynu, který byl zřejmě vyvržen v různých obdobích ke konci života hvězdy a jejichž struktura není zcela prostudována.

Mlhovina PK 164 +31, též známá jako Jones-Emberson 1, se nachází asi 1600 světelných let daleko v souhvězdí Rysa (Lynx). Vzhledem k malé jasnosti mlhoviny (17 mag) a nízkému povrchovému jasu, je tento objekt vidět jen ve správně velkých dalekohledech.

Zdroj: astro.cz, foto: Descubre Foundation, CAHA, OAUV, DSA, Vicent Peris (OAUV), Jack Harvey (SSRO), PixInsight