Na úvodním snímku vidíme část hvězdných jeslí označovaných jako mlhovina Racek (Seagull Nebula). Tento oblak plynu s oficiálním označením Sharpless 2-292 připomíná hlavu racka. Září tak jasně díky intenzivnímu vyzařování velmi mladé žhavé hvězdy ukryté v jeho srdci.

Mlhoviny patří bezesporu mezi nejpůsobivější objekty na obloze. Jsou to mezihvězdná oblaka složená z prachových částic, molekul a ionizovaných plynů (vodíku, helia a dalších), v nichž dochází ke zrodu hvězd.

Ačkoli se mlhoviny vyskytují v nejrůznějších tvarech a barvách, mnohé z nich mají jedno společné: při prvním pozorování svými zvláštními tvary podněcují představivost astronomů natolik, že získaly neobvyklá a zajímavá jména. Ani tato dramatická hvězdná formace pojmenovaná Racek není žádnou výjimkou.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:   VIDEO: To nejlepší z mise Cassini

Hlava Racka je částí větší mlhoviny známé pod označením IC 2177 – ta připomíná letícího racka s rozpětím křídel větším než 100 světelných let. Celá mlhovina je od Země vzdálena asi 3 700 světelných let a nejlépe vynikne na širokoúhlých snímcích. Jeden takový širokoúhlý snímek si můžete prohlédnout níže.

Mlhovina Racek leží na rozhraní souhvězdí Jednorožce a Velkého psa, poblíž Síria, nejjasnější hvězdy noční oblohy – avšak jen zdánlivě; nachází se totiž více než čtyřistakrát dále než tato známá hvězda.

Oblak plynu a prachu, který tvoří hlavu Racka, září jasně díky silnému ultrafialovému záření přicházejícímu především z mladé hvězdy HD 53367 – ta je zachycena ve středu úvodního snímku a lze ji považovat za rackovo oko.

Záření z mladých hvězd způsobuje, že okolní plynný vodík svítí výrazně rudou barvou a tvoří tak útvar známý jako HII oblast. Díky rozptylu světla žhavých modrobílých hvězd, ke kterému dochází na drobných prachových částicích mlhoviny, vzniká kontrastní modrý závoj.

Ačkoliv byla malá skupina jasných hvězd v mlhovině Racek pozorována poprvé již v roce 1785 německo-britským astronomem Williamem Herschelem, část mlhoviny zachycená na úvodním snímku čekala na své objevení prostřednictvím fotografie ještě další století.

Zdroj: ESO, foto: ESO, ESO/Digitized Sky Survey 2. Acknowledgement: Davide De Martin. Detailní úvodní snímek byl pořízen kamerou WFI (Wide Field Imager) umístěnou na teleskopu MPG/ESO o průměru primárního zrcadla 2,2 m.