sputnik

Před šedesáti lety, přesněji 4. října 1957 ve 22:28:34 moskevského času, se začala psát historie kosmické éry lidstva. Z kosmodromu Bajkonur totiž odstartovala sovětská raketa R-7, která na oběžnou dráhu vynesla první družici Země Sputnik 1.

V rámci vesmírného závodu mezi velmocemi USA a SSSR se Sověti rozhodli stávající programy urychlit a vypustit na oběžnou dráhu co nejjednodušší družici o hmotnosti do 100 kg.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:   Rozkvétající hvězdná porodnice

V počátcích projektování byla označena jako „Prostějšij Sputnik“ (Jednodušší družice), protože byla „nouzovým řešením“, když plnohodnotná vědecká družice (která později letěla jako Sputnik 3) nebyla připravena včas. Cílem bylo ověřit, zda je vůbec let vesmírem možný.

Jako nosič byla vybrána raketa R-7, běžně známá pod přezdívkou Semjorka. Jednalo se o sovětskou (vojensky nepoužitelnou) mezikontinentální balistickou raketu v modifikaci 8K71PS.

R7

Družici tvořila hermetická schránka kulového tvaru s vnějším průměrem 580 milimetrů. Schránka byla vyrobena z hliníkové slitiny a tvořily ji dvě polokoule. Okraj každé polokoule byl zakončen stykovým prstencem; hermetizace bylo dosaženo vložením vakuové těsnicí gumy do kruhového vybrání jednoho z prstenců.

Zadní polokoule současně sloužila jako vyzařovací povrch systému tepelné regulace. Hermeticky uzavřená schránka družice byla naplněna bezvodým dusíkem o tlaku 0,13 MPa. K plnění dusíku se použilo speciálního ventilu a hrdla se zátkou a gumovým těsněním.

Uvnitř družice byla umístěna následující aparatura: blok chemických zdrojů elektrické energie, vysílací aparatura, ventilátor a difuzor systému tepelné regulace, přepínací zařízení, čidla teploty a tlaku, kabelová síť.

Anténní systém tvořily čtyři pruty; dva měly délku 2,4 m, další dva délku 2,9 m. Pruty byly umístěny na izolátorech. Správné nastavení úhlu antén po oddělení od posledního stupně rakety zajistil pružinový mechanismus.

Při umístění na posledním stupni byly antény složeny tak, aby bylo možné družici zakrýt kónickým aerodynamickým krytem o vrcholovém úhlu 40°. V této poloze byly antény drženy osmi západkami.

Po oddělení družice od nosné rakety se úhel mezi anténami, umístěnými proti sobě, zvětšil na 70°. Tím se dosáhlo nejlepšího vyzařovacího diagramu anténního systému.

Sputnik 1 vysílal na frekvencích 20,005 a 40,002 MHz pípavý signál, který se ve své době stal symbolem počátku kosmické éry. Vysílaný signál umožňoval poprvé prověřovat zkreslení při přenosu z orbitální dráhy, tedy i vlastnosti atmosféry a ionosféry.

První družice setrvala na dráze kolem Země 92 dní a uskutečnila asi 1400 oběhů. Dne 4. ledna 1958 vstoupila do hustých vrstev atmosféry a zanikla.

Sputnik 1 byl skutečně faktickým počátkem kosmické éry lidstva, není to jen fráze. Během této éry lidská noha opakovaně vstoupila na Měsíc, vesmírné sondy nám pomáhají poznávat Slunce, blízké i velmi vzdálené objekty Sluneční soustavy, planety a jejich měsíce, trpasličí planety, komety a planetky (asteroidy), chystáme se vstoupit na Mars, katalogizujeme exoplanety, nové hvězdy, galaxie, „oťukáváme“ okraj Sluneční soustavy a „vidíme“ téměř do bodu zrodu samotného vesmíru.

Neudělali jsme toho za posledních 60 let věru málo. Nyní lidstvo čeká další krok, mnohem složitější, a sice naučit se „létat ke hvězdám“, jak praví básník. Tedy pokořit obrovské vzdálenosti a poznávat nové světy, a že jich tam je. To už je ale úkol pro další generace, tak jim držme palce!

Zdroj: net.kosmo.cz, cs.wikipedia.org
Foto: NSSDC, NASA, energia.ru, upload.wikimedia.org
Video: History of Space
Zvuková stopa: mentallandscape.com