Io při západu Slunce aneb Vzpomínka na sondu Galileo

V letech 1995 až 2003 kroužila kolem planety Jupiter kosmická sonda Galileo. V průběhu čtyřiatřiceti oběhů planety navštívila sonda sedmkrát měsíc Io, osmkrát Callisto, osmkrát Ganymed, a dokonce jedenáctkrát měsíc Europa. Archivní snímek, na který se díváte, byl pořízen sondou Galileo v roce 2001. Uznejte sami, že i po těch letech je tento pohled na měsíc Io při západu Slunce stále fascinující.

Díky zmíněnému západu Slunce si můžeme uvědomit, jak jsou hory na Io ve skutečnosti vysoké, neboť útvary obrácené ke Slunci jsou lépe osvětlené a vrhají dlouhé stíny. Povšimněte si např. nahoře úplně vlevo ostrého hřebenu Mongibello Mons, který se zvedá tak vysoko, že by na Zemi patřil mezi nejvyšší hory.

Bouřlivě se proměňující povrch měsíce Io ukazuje nejenom klasické sopečné struskové kužely, ale také mnoho napěťových poruch, kde je půda popraskaná a vytváří se dramatické smykové útesy.

Sonda Galileo, která startovala ze Země 18. října 1989 na palubě raketoplánu Atlantis, samozřejmě neměla za úkol jen fotografování. Byla to především mise vědecká a nutno říci, že z tohoto pohledu to byla mise velice úspěšná. Vědecký svět byl obohacen přímo hromadou nových poznatků.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:   Polární záře na Jupiteru očima družice Chandra

V případě měsíce Io bylo příkladně zjištěno, že jeho vulkanická činnost je až stokrát intenzivnější než na Zemi a připomíná tak podmínky v dávné minulosti naší planety nebo také, že složité procesy v ionizované atmosféře Io jsou úzce provázány s atmosférou Jupiteru.

Zjistili jsme třeba, že zastoupení chemických prvků, zejména poměr H:He, v atmosféře Jupitera je odlišné od Slunce, což dokazuje, že se planeta Jupiter po vzniku z protosolární mlhoviny dále vyvíjela. Vůbec poprvé byla pozorována oblaka amoniaku v atmosféře jiné planety.

Sonda Galileo přinesla nepřímé důkazy podporující teorii o existenci kapalného oceánu pod ledovým příkrovem měsíce Europa. Bylo zjištěno, že Ganymed má vlastní magnetické pole. Měření magnetických polí potvrdila, že na Europě, Ganymedu a Kalisto se vyskytuje vrstva kapalné slané vody a také, že tyto tři měsíce mají těsně nad povrchem velmi řídkou atmosféru.

Díky sondě Galileo, která zanikla v atmosféře planety Jupiter 21. září 2003, také už víme, že Jupiterův systém prstenců je tvořen prachem vyráženým dopady meteoroidů na povrch čtyř vnitřních měsíců, a že nejvzdálenější prstenec je ve skutečnosti dvojitý.

Nemůžeme také opomenout, že ve dnech 17. až 22. července 1994 se sonda (v té době vzdálená 238 mil. km od Jupiteru) podílela na snímkování pádu komety Shoemaker-Levy 9 do atmosféry Jupiteru společně s pozemními observatořemi a kosmickým dalekohledem HST.

Zdroj: astro.cz, apod.nasa.gov, cs.wikipedia.org, solarsystem.nasa.gov
Foto: Galileo Project, JPL, NASA; NASA/JPL
Doporučený odkaz: Galileo Legacy Site

Místo pro Vaše názory a komentáře (viz Pravidla pro komentáře):