Zářivě zelená bublina v souhvězdí Štítu

Tento snímek zachycuje pozoruhodnou planetární mlhovinu IC 1295, kterou na obloze naleznete v souhvězdí Štítu. Mlhovina je charakteristická mnoha obálkami, které ji obklopují. Díky nim připomíná mikroorganismus pozorovaný pomocí mikroskopu, přičemž obálky představují buněčné membrány. Mlhovina obklopuje slabou umírající hvězdu ležící asi 3 300 světelných let od nás.

Hvězdy velikostí podobné našemu Slunci zakončují svůj život jako nenápadný slabý objekt, kterému říkáme bílý trpaslík. Při závěrečném ‚odchodu do důchodu‘ odvrhnou svoji vnější atmosféru do okolního prostoru. Po několik desítek tisíc let je pak bílý trpaslík obklopen působivým barevně zářícím oblakem ionizovaného plynu, který označujeme jako planetární mlhovinu.

TIP:   Jak silné může být magnetické pole černé díry?

Tyto bubliny jsou tvořeny plynem, který kdysi býval atmosférou hvězdy. Díky nestabilní termojaderné fúzi v jádře hvězdy, která produkovala náhlé přívaly energie, byl ale odvržen. A nyní je vystaven silnému ultrafialovému záření umírající hvězdy, které jej nutí zářit. Různé chemické prvky však vyzařují na odlišných vlnových délkách. Za tajemný zelený odstín, typický pro mlhovinu IC 1295, je zodpovědný ionizovaný kyslík.

V srdci mlhoviny můžete spatřit jasnou modrobílou skvrnu – vyhořelý pozůstatek hvězdného jádra, který se postupně stane bílým trpaslíkem chladnoucím po mnoho miliard let. Hvězdy o hmotnosti až osminásobku Slunce vytvářejí v závěrečné fázi své existence planetární mlhovinu. Slunce je staré 4,6 miliardy let a další 4 miliardy let svého života má ještě před sebou.

Kromě svého jména nemají planetární mlhoviny nic společného s planetami. Toto označení vzniklo v minulosti na základě objevů prvních exemplářů těchto neobvyklých objektů, které v malých dalekohledech vizuálně připomínaly vzdálené planety Uran a Neptun. Označení se však vžilo a používá se dodnes. V 19. století se díky prvním spektroskopickým pozorováním ukázalo, že tyto objekty jsou ve skutečnosti tvořeny zářícím plynem.

Tento snímek byl pořízen pomocí přístroje FORS (FOcal Reducer Spectrograph) a dalekohledu ESO/VLT, který pracuje na observatoři Paranal v poušti Atacama na severu Chile. Expozice byly pořízeny přes trojici filtrů popouštějících modrou, zelenou a červenou část spektra. Jednotlivé snímky byly zkombinovány do jednoho barevného záběru.

Zdroj: ESO
Foto: ESO

Místo pro Vaše názory a komentáře (viz Pravidla pro komentáře):