Oblak s probíhající hvězdotvorbou připomíná tekoucí šampaňské

V nejjasnější části mlhoviny RCW 34 ohřívají zářivé mladé hvězdy okolní plyn, který se rozpíná a interaguje s chladnějším materiálem. Jakmile zahřátý vodík dosáhne okrajů oblaku plynu, vytryskne do kosmického vakua podobně jako šampaňské z otevřené lahve – tento proces je skutečně označován ‚tekoucí šampaňské‘ (champagne flow). Mladá oblast s probíhajícím vznikem hvězd nám však může nabídnout mnohem více, než jen bublinky. Zdá se, že v tomto jednom oblaku plynu došlo v minulosti k několika epizodám formování hvězd.

Tento snímek pořízený dalekohledem ESO/VLT (Very Large Telescope) v Chile zachycuje působivé červené oblaky zářícího vodíku ležící za skupinou modrých hvězd v popředí. V nitru mlhoviny RCW 34, která se nachází na jižní obloze v souhvězdí Plachet (Vela), se skrývá skupina mladých hmotných jasných stálic.

A tyto hvězdy mají na mlhovinu zásadní vliv. Plyn vystavený intenzivnímu ultrafialovému záření, kterým je nitro hvězdokupy prostoupeno, se ionizuje, což znamená, že atomy vodíku přicházejí o svůj elektron.

TIP:   Pozoruhodné útvary na Marsu jsou důsledkem vulkanické činnosti

Záření vodíku oceňují fotografové noční oblohy. Vodík jasně svítí charakteristickým odstínem červené barvy, který je typický pro mnohé mlhoviny, a tím astrofotografům umožňuje vytvořit nádherné obrazy s kosmickými objekty bizarních tvarů. Vodík je také materiálem, který vytváří působivé jevy, jakým je například již zmíněné ‚tekoucí šampaňské‘.

Ionizovaný vodík má zároveň velice důležitou astrofyzikální úlohu: je indikátorem probíhajícího formování hvězd. Hvězdy vznikají z kolabujících oblaků plynu a hojně se tedy vyskytují právě tam, kde je dostatek plynu, například v oblasti RCW 34. Díky tomu je tato mlhovina mimořádně zajímavá pro astronomy, kteří se zabývají právě procesy vzniku a vývoje hvězd.

Množství prachu v mlhovině znemožňuje pohled do hlubin hvězdné porodnice, která je v oblacích skryta. Mlhovina RCW 34 je známa svou mimořádně vysokou extinkcí, což znamená, že prakticky veškeré viditelné světlo je absorbováno dříve, než dosáhne okraje oblaku (natož planety Země).

Přestože přímému pohledu jsou tyto oblasti skryty, astronomové mohou použít dalekohledy pro infračervenou oblast elektromagnetického záření, aby se pokusili proniknout skrze prach a mohli tak zkoumat doupě zahalených hvězd.

Pohled skrz rudé oblaky odhalí v této oblasti mnoho mladých hvězd s hmotnostmi pouze zlomků hmotnosti Slunce. Zdá se, jako by byly shluknuty kolem starších a hmotnějších hvězd v samotném středu hvězdokupy. Na okrajích oblaku se jich naopak vyskytuje jen málo.

A právě toto rozložení přivedlo astronomy k domněnce, že v oblaku nastaly různé epizody hvězdotvorby. V první fázi vznikly tři gigantické hvězdy, které následně zažehly formování méně hmotných hvězd ve své blízkosti.

Zdroj: ESO
Foto: ESO, ESO/Digitized Sky Survey 2

Místo pro Vaše názory a komentáře (viz Pravidla pro komentáře):