Westerlund 1: Domov největších a nejhmotnějších hvězd

Westerlund 1, foto: ESA/Hubble & NASA

Hvězdokupa Westerlund 1 je domovem několika největších a nejhmotnějších známých hvězd. Zajímavým „drobečkem“ je nepochybně Westerlund 1-26, rudý (červený) veleobr tak velký, že pokud by byl ve středu naší Sluneční soustavy, tak by sahal až za dráhu planety Jupiter. Své místo zde má také jeden ze dvou desítek známých magnetarů v naší Galaxii.

Westerlund 1 v roce 1961 objevil Bengt Westerlund. Je to v podstatě mladá hvězdokupa, neboť její věk se odhaduje na 3,5 až 5 milionů let. Kromě rudého veleobra Westerlund 1-26 zde najdeme také 3 další rudé veleobry, 6 žlutých hyperobrů, 24 Wolf-Rayetových hvězd a několik ještě více neobvyklých hvězd, které je potřeba dále studovat.

TIP:   VIDEO: Nahlédněte do nitra mlhoviny Laguna

Mezi takové objekty hodné dalšího studia patří i jeden ze dvou desítek známých magnetarů v naší Galaxii, který se nachází právě zde. Vznikl zřejmě při explozi hvězdy asi 40krát hmotnější než naše Slunce. To je ale problém, předpokládá se totiž, že hvězdy této hmotnosti při závěrečném kolapsu vytvoří černou díru, a ne neutronovou hvězdu.

Astronomové se domnívají, že magnetar CXOU J164710.2-455216 vznikl interakcí dvojice velmi hmotných hvězd obíhajících kolem sebe jako složky velmi těsné dvojhvězdy. Tak těsné, že celý původní systém by se vešel do oblasti ohraničené oběžnou dráhou Země ve Sluneční soustavě. Pak se ale musíme ptát, kde je druhá složka? V blízkém okolí magnetaru totiž nalezena nebyla.

Astronomové tedy pátrali dál. Pomocí dalekohledu ESO/VLT prohledali i další části hvězdokupy. Hledali takzvané ‚hvězdy na útěku‘, tedy objekty opouštějící hvězdokupu vysokou rychlostí, které mohly být vymrštěny ze své původní oběžné dráhy právě při explozi supernovy, která dala vzniknout i magnetaru CXOU J164710.2-455216.

A byla nakonec objevena. Jedná se o hvězdu Westerlund 1-5, která má právě hledané vlastnosti, tedy pohybuje se vysokou rychlostí, jakou bychom očekávali při odpoutání ze systému v důsledku exploze supernovy, má nízkou hmotnost, ale značnou svítivost a nadlimitní obsah uhlíku. Zdá se tedy býti nemožné, aby vznikla jako osamocená stálice.

Ilustrace magnetaru CXOU J164710.2-455216, foto: ESO/L. Calçada

Vraťme se ještě krátce k popisu hvězdokupy Westerlund 1. Zajímavostí např. je, že se nachází poměrně blízko, a to vzdálenosti 11 000 až 16 000 světelných let. Díky tomu astronomům slouží jako laboratoř ke studiu vývoje hmotných hvězd.

Westerlund 1 definujeme v současné době jako tzv. „super“ otevřenou hvězdokupu. Tento stav ale nebude mít dlouhého trvání, neboť za několik málo milionů let se Westerlund 1 vyvine do tzv. nízkohmotné kulové hvězdokupy. Na titulním obrázku vidíte hvězdokupu Westerlund 1, jak ji zaznamenal Hubblův kosmický dalekohled v jižním souhvězdí Oltáře.

Zdroj: astro.cz, nasa.gov, esa.int


Místo pro Vaše názory a komentáře (viz Pravidla pro komentáře):