Nejhmotnější galaxie ve Vesmíru obsahují ve svých centrech supermasivní černé díry. Tyto vskutku obří černé díry polykají okolní materiál udivující rychlostí a přitom uvolňují ohromné množství záření, což z nich dělá jedny z nejzářivějších objektů ve známém Vesmíru. Navzdory svým ohromným vzdálenostem od Země září oblasti kolem těchto černých děr tak jasně, že se podobají hvězdám naší vlastní galaxie, Mléčné dráhy.

Některé z těchto objektů, kterým se říká kvazistelární rádiové zdroje, čili zkráceně kvazary, jsou užitečným nástrojem pro lepší pochopení Vesmíru. Protože leží tak daleko, je mezi nimi a našimi dalekohledy spousta prostoru.

Tento prostor není prázdný, je vyplněn mezigalaktickým prostředím, které se skládá povětšinou z plynných oblaků. Většinu těchto oblaků tvoří vodík a hélium, ale obsahuje také stopy jiných chemických prvků, které absorbují světlo ze vzdálenějších zdrojů, které k nám pak nedoletí. Světlo vyzářené jasným kvazarem letí na cestě k nám přes mnoho těchto oblaků, ve kterých je absorbováno, a proto nedoletí všechno.

TIP:   Vědci vyřešili problém, jak se může voda dostat na povrch měsíce Europa

Spektrum na obrázku, které bylo pořízeno spektrografem UVES na dalekohledu VLT (Very Large Telescope, ESO, Chile), ukazuje světlo kvazaru s hezounkým jménem HE0940-1050 poté, co prošlo přes zmiňovaná oblaka.

Vertikální čáry signalizují absorpci – ukazují, kde bylo světlo absorbováno plynem mezigalaktického prostředí a odstraněno ze spektra kvazaru. Intenzita čar je spojena s množstvím materiálu, kterým světlo prošlo.

Analýzou těchto čar mohou astronomové získat spoustu informací o materiálu, který tvoří oblaka mezigalaktického plynu. Výjimečná hodnota tohoto zobrazeného spektra leží v detekci velmi slabých čar – nejslabších, které kdy byly ve spektru kvazaru pozorovány.

Zdroj: ESO, foto: ESO. Acknowledgements: V. D’Odorico (Osservatorio Astronomico di Trieste, Italy)