Pozorování komety při prvním průletu Sluneční soustavou přineslo překvapení

Komety jsou naším přímým spojením s ranými okamžiky vzniku a vývoje Sluneční soustavy. Pouze jednou za několik let je objevena nová kometa, která poprvé přiletí do vnitřních oblastí našeho planetárního systému z oblasti Oortova oblaku, z regionu ledových těles obklopujícího naši soustavu. Takové příležitosti poskytují astronomům možnost výzkumu výjimečné třídy komet.

Pomocí dalekohledu na palubě létající observatoře NASA s názvem SOFIA, tým astronomů, jehož vedoucím byl Charles Woodward z University of Minnesota’s Minnesota Institute for Astrophysics, pozoroval kometu C/2012 K1 (objevenou v roce 2012 pomocí dalekohledu Pan-STARRS) za účelem lepšího pochopení vývoje mladé Sluneční soustavy.

Komety pocházející z Oortova oblaku, jako například C/2012 K1, zůstaly neovlivněné působením slunečního tepla a záření. Díky nedotčené podstatě těchto těles se mohl na jejich povrchu uchovat původní materiál, což z nich dělá ideální cíl pro výzkum složení plynů a prachových částic.

Kometa C/2012 K1 je časovou schránkou materiálu z počátečního období formování Sluneční soustavy,“ říká Charles Woodward. „Každá příležitost k výzkumu takových těles přispěje ke zlepšení našich znalostí o souhrnných charakteristikách komet a o vzniku malých těles v období zrodu naší planetární soustavy.“

TIP:   K přepólování magnetického pole Země dochází častěji, než jsme mysleli

Vědecký tým využil kameru FORCAST (Faint Object infraRed CAmera for the SOFIA Telescope) na palubě stratosférické létající observatoře ke studiu světla emitovaného v oblasti kometární komy, což je oblak prachu a plynu obklopující jádro komety vznikající v důsledku zahřívání Sluncem. Vědecký tým využil tato pozorování k určení velikosti a složení zrníček prachu a k určení jejich tepelných vlastností.

Neočekávaně tento výzkum odhalil u komety slabé emise křemičitanů místo očekávaných charakteristik objevených při některých dřívějších pozorováních komet pocházejících z Oortova oblaku včetně komety Hale-Bopp a výzkumů uskutečněných pomocí Spitzerova kosmického dalekohledu (Spitzer Space Telescope).

Na základě analýzy těchto emisí křemičitanů a srovnáním s modely astronomové určili, že prachová zrníčka v oblasti komy jsou větší a obsahují především amorfní uhlík než krystalické křemičitany. Toto složení je v rozporu s některými teoretickými modely vzniku komet v Oortově oblaku.

Komety jsou tvořeny materiálem, který nebyl spotřebován při vzniku planet, takže studium jejich prachu nám pomůže pochopit složení, původ a vývoj Sluneční soustavy v raném období včetně procesu vzniku kamenných planet,“ říká Charles Woodward.

Zatímco mise jako Rosetta Evropské kosmické agentury ESA nebo sonda Stardust , kterou vypustila NASA, zkoumaly bezprostředně vzorky kometárního materiálu, pozorování „na dálku“, jaké v tomto případě uskutečnila létající observatoř SOFIA, poskytlo astronomům příležitost porozumět odlišnostem mezi různými typy komet.

Intenzita záření křemičitanů pozorovaná v oblasti středních vlnových délek infračerveného záření observatoří SOFIA poskytla soubor dat pro následná pozorování prostřednictvím připravovaného kosmického dalekohledu James Webb Space Telescope (JWST) – ke studiu ještě slabších a vzdálenějších komet,“ doplňuje Charles Woodward. „Domnívám se, že spolupráce mezi těmito pozorovacími prostředky při výběru cílů a následném detailním pozorování bude dobře fungovat.“

Zdroj: Hvězdárna Valašské Meziříčí, (PHYS.org)
Autor: FRANTIŠEK MARTÍNEK
Foto: NASA
Doporučený odkaz: Charles E. Woodward et al. SOFIA INFRARED SPECTROPHOTOMETRY OF COMET C/2012 K1 (PAN-STARRS), The Astrophysical Journal (2015). DOI: 10.1088/0004-637X/809/2/181