Galaktický zabiják

Tento snímek pořízený dalekohledem MPG/ESO, který pracuje na observatoři La Silla v Chile, zachycuje dvojici interagujících galaxií. NGC 1316 a její menší souputník NGC 1317 (vpravo) jsou k sobě tak blízko, že při pohybu prostorem dochází ke gravitačnímu narušování jejich tvaru. Tento pomalý kosmický tanec však pravděpodobně skončí tragédií – po komplikované kolizi větší galaxie tu menší úplně pohltí.

Řada útvarů ve struktuře NGC 1316 naznačuje, že tato galaxie má nejspíš velmi divokou minulost. Nápadná je například přítomnost prachových pásů uvnitř mnohem rozsáhlejší obálky tvořené hvězdami a nebo populace neobvykle malých kulových hvězdokup. Podle těchto indicií se zdá, že NGC 1316 mohla již před třemi miliardami let pohltit jinou na prach bohatou spirální galaxii.

TIP:   Hlubinami vesmíru s dr. Miroslavem Pechem a dr. Dušanem Mandátem (2/2)

V okolí galaxie NGC 1316 je možné pozorovat také velmi slabé struktury vzniklé slapovým působením – chomáče a oblouky tvořené hvězdami, které byly vytrženy ze své původní pozice a odmrštěny do mezigalaktického prostoru. Tyto útvary vznikají v důsledku komplikovaného gravitačního působení na dráhy hvězd v době přiblížení jiné galaxie. Všechny tyto důkazy poukazují na divokou minulost galaxie NGC 1316, během které pohltila jiné galaxie, a zdá se, že toto její destruktivní chování pokračuje.

Galaxie NGC 1316 se nachází asi 60 milionů světelných let od nás a na obloze ji najdete v jižním souhvězdí Pec (Fornax). NGC 1316 nese rovněž označení Fornax A, což znamená, že se jedná o nejjasnější rádiový zdroj v tomto souhvězdí. (Tato galaxie je čtvrtý nejjasnější rádiový zdroj na celé obloze).

Vyzařování v rádiové oblasti spektra je způsobeno hmotou, která padá do chřtánu supermasivní černé díry ve středu této galaxie. A množství hmoty, které černá díra vtahuje, se v minulosti pravděpodobně zvýšilo právě díky interakcím s dalšími galaxiemi.

Tento detailní snímek pořízený dalekohledem MPG/ESO s primárním zrcadlem o průměru 2,2 m, který pracuje na observatoři La Silla v Chille, vznikl kombinací mnoha jednotlivých záběrů z archivu ESO. Cílem původních pozorování bylo odhalit i ty nejjemnější struktury a zkoumat narušení tohoto zajímavého systému.

Jako bonus nabízí uvedený záběr také pohled do vzdáleného vesmíru, daleko za hranice dvojice jasných galaxií v popředí. Většina slabých difúzních skvrnek na obrázku představuje vzdálenější galaxie. Nápadná koncentrace galaxií je patrná vlevo od NGC 1316.

Zdroj & foto: ESO