IC 418: Klenot zimní oblohy v souhvězdí Zajíce

Jasná planetární mlhovina IC 418 je od Země vzdálena 2000 světelných let. Tento klenot zimní oblohy, který 26. března 1891 objevila astronomka Williamina Paton Stevens Fleming, se nachází v souhvězdí Zajíce a měří asi 0,3 světelných let. Snímek pořídil Hubble Space Telescope pomocí kamery WFPC2 a vykazuje neobvyklé podrobnosti.

Planetární mlhovina představuje závěrečné stádium ve vývoji hvězdy podobné našemu Slunci. Hvězda v centru IC 418 byla ještě před několika tisíci lety tzv. rudým obrem. Jelikož jí už dochází jaderné palivo, tak se vnější obálka začala zvětšovat a zanechala horké žhavé jádro, které je odsouzené k tomu stát se bílým trpaslíkem, který je vidět ve středu snímku.

TIP:   Yusaku Maezawa: První kosmický turista, který uskuteční oblet Měsíce

Světlo z centrálního jádra excituje okolní atomy v mlhovině a ty pak září. V dalších několika tisících létech se bude mlhovina postupně rozptylovat do prostoru. Poté se začne hvězda ochlazovat a postupně “vadnout” po miliardy let jako bílý trpaslík. Naše Slunce potká podobný osud, ale asi až za pět miliard let.

Planetární mlhovina IC 418 se pro svou podobnost s kresbami z cyklického kreslícího přístroje nazývá mlhovina Spirograf a vykazuje vzory, které dost dobře nechápeme. Možná souvisí s chaotickými větry z centrální proměnné hvězdy, která mění nepředvídatelně svoji jasnost během pouhých několika hodin.

Uvedený snímek IC 418 je prezentován v nepravých barvách. Pořídila jej kamera WFPC2 v období od února do září roku 1999 skrze filtry, které separují různé chemické prvky. Červená barva představuje ionizovaný dusík (nejchladnější plyn v mlhovině, který se nachází v nejodlehlejších místech od horkého jádra), zelená barva představuje emisi vodíku a modrá barva stopy emise ionizovaného kyslíku (nejžhavější plyn v blízkosti centrální hvězdy).

Zdroj: astro.cz, astro.sci.muni.cz, foto: NASA, ESA, and the Hubble Heritage Team (STScI/AURA); Acknowledgement: R. Sahai (JPL) et al.