Co na obloze oko nevidí? Třeba hvězdnou porodnici Monoceros R2

Tento snímek pořízený přehlídkovým teleskopem ESO/VISTA v oboru infračerveného záření odhaluje neobvyklou ‘krajinu’ zářících plynných struktur, temných prachoplynných oblaků a mladých hvězd, nacházející se v souhvězdí Jednorožce. Oblast zrodu nových hvězd známá jako Monoceros R2 je celá doslova vnořena do obřího temného molekulárního mračna. Ve viditelném světle je takřka nepozorovatelná, ale v infračerveném záření je nepřehlédnutelná.

Skrytá uvnitř mohutného temného oblaku prachu a molekulárního plynu v souhvězdí Jednorožce (Monoceros, Mon) leží oblast aktivní tvorby hvězd Monoceros R2. Ačkoli se na obloze nachází nedaleko od mnohem známější mlhoviny v Orionu, je ve skutečnosti od Země téměř dvakrát tak daleko, takřka 2 700 světelných let.

Ve viditelném světle je záření horkých hmotných hvězd rozptylováno v okrajových částech molekulárního oblaku a vytváří nádhernou kolekci reflexních mlhovin. Většina nově zrozených stálic však zůstává našemu zraku skryta, neboť velké množství prachu v hustém oblaku silně absorbuje jejich ultrafialové záření i viditelné světlo.

TIP:   AKTUÁLNĚ ZE SLUNCE

Touto oponou dokáže proniknout jen infračervené záření, které z observatoře ESO/Paranal na severu Chile sleduje teleskop VISTA (Visible and Infrared Survey Telescope for Astronomy). Snímek odhaluje ohromné množství záhybů, smyček či filamentů tvarovaných v prašném mezihvězdném prostředí intenzivním hvězdným větrem a silným zářením mladých hmotných hvězd.

Díky svému velkému zrcadlu a citlivé kameře s širokým zorným polem je dalekohled VISTA ideálním nástrojem pro pořizování vysoce kvalitních infračervených záběrů rozsáhlých oblastí oblohy s velkým dosahem. V případě Monoceros R2 odpovídá zornému poli dalekohledu VISTA šířka sledované oblasti plných 80 světelných let.

Díky pronikání infračerveného záření prašným mezihvězdným prostředím vyniknou na jeho záběrech i stálice nepozorovatelné ve viditelné části spektra. Nejhmotnější z těchto hvězd nejsou starší než milion let.

Uvedený záběr byl složen z trojice jednotlivých snímků pořízených v různých pásmech blízkého infračerveného záření. V chladných oblacích jako je Monoceros R2 se díky nízkým teplotám a relativně vysoké hustotě mohou zformovat molekuly – například vodíku, které za určitých okolností silně vyzařují v infračerveném oboru.

Za růžové a červené struktury zachycené na tomto snímku je patrně zodpovědné vyzařování molekulárního vodíku ve výtryscích vyvržených mladými hvězdami.

Jádro hvězdokupy Monoceros R2 je velmi husté. V prostoru o průměru kolem dvou světelných let je nahromaděno mnoho hmotných hvězd společně s dalšími zdroji infračerveného záření, které patrně představují nejmladší stálice ještě obklopené prachovými obálkami a disky.

Na snímku naleznete tuto oblast v samotném středu, je zde patrná mnohem vyšší koncentrace hvězd a nápadné načervenalé struktury, které pravděpodobně představují právě vyzařování molekulárního vodíku.

Pravá část oblaku ve středu snímku nese označení NGC 2170 a jedná se o nejjasnější reflexní mlhovinu v oblasti, která ve viditelném světle vypadá jako ‘bledě modrý ostrov’ v temném moři. V infračerveném záření však ve středu mlhoviny vyniknou mohutné továrny na hvězdy právě tvořící novou generaci stálic. NGC 2170 je pozorovatelná malým dalekohledem jako slabá mlhovina, kterou objevil William Herschel z Anglie v roce 1784.

Formování hvězd probíhá uvnitř oblaků mezihvězdného plynu a prachu o průměru až stovek světelných let a obvykle trvá jen několik milionů let. Jelikož mezihvězdný prach je pro viditelné světlo neprůhledný, jsou pozorování v infračerveném a rádiovém oboru nezastupitelná, pokud chceme pochopit nejranější fáze procesu formování hvězd.

V rámci systematického mapování jižní hvězdné oblohy pořídí teleskop VISTA každou noc až 300 gigabytů dat. Získává tak důležité informace o zajímavých oblastech, které budou dále podrobněji studovány pomocí dalekohledů ESO/VLT či ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array), a v budoucnu také dalekohledem E-ELT (European Extremely Large Telescope).

Zdroj: ESO, foto: ESO/J. Emerson/VISTA. Acknowledgment: Cambridge Astronomical Survey Unit, ESO/J. Emerson/VISTA/Digitized Sky Survey 2. Acknowledgment: Cambridge Astronomical Survey Unit, video: ESO/J. Emerson/VISTA/Digitized Sky Survey 2/A. Fujii. Acknowledgment: Cambridge Astronomical Survey Unit, Davide De Martin. Music: John Dyson (from the album “Darklight”)