Úžasný svět vznikajících hvězd

Díváme se na pozoruhodné oblasti s probíhajícím vznikem hvězd, které jsou pozorovatelné v Mléčné dráze na jižní polokouli. Levé části snímku dominuje hvězdokupa NGC 3603 ležící 20 tisíc světelných let od nás ve spirálním rameni Galaxie, které se na obloze promítá do souhvězdí Lodního kýlu a Střelce (Carina-Sagittarius). Vpravo pak vidíme seskupení zářících oblaků plynu známé jako NGC 3576, které je od nás vzdáleno jen asi 9 tisíc světelných let. Tento snímek byl pořízen pomocí dalekohledu MPG/ESO a kamery WFI (Wide Field Imager), které pracují na observatoři La Silla v Chile.

NGC 3603 je velmi jasná hvězdokupa známá také vysokou koncentrací velmi hmotných hvězd. Uprostřed hvězdokupy se nachází vícenásobný systém tvořený Wolf-Rayetovými hvězdami nesoucí označení HD 97950Wolf-Rayetovy hvězdy jsou stálice v pokročilém stádiu hvězdného vývoje s počáteční hmotností 20krát převyšující Slunce.

Přes svou stále značnou hmotnost vyvrhli velké množství hmoty prostřednictvím intenzivního hvězdného větru, který chrlí hmotu z povrchu hvězdy do kosmického prostoru rychlostí několika milionů kilometrů za hodinu. Je to redukční dieta hvězdných parametrů.

TIP:   ESO/VLT umí mimořádně ostré snímky. Ostřejší než HST!

Hvězdokupa NGC 3603 je oblastí, ve které probíhá velmi intenzivní proces vzniku hvězd. Hvězdy se zde rodí v temných a na prach bohatých oblacích, které jsou z větší části běžnému pohledu skryty. Jakmile však velmi mladé hvězdy začnou postupně zářit a vyčistí tak své kosmické okolí, zviditelní se a přinutí zbývající plyn svítit. Vznikne tak oblast známá jako HII region.

Tyto oblasti svítí díky interakci ultrafialového záření jasných horkých mladých hvězd s vodíkovými mračny. HII oblast může mít průměr několik set světelných let. Ta která obklopuje hvězdokupu NGC 3603 je považována za nejhmotnější útvar tohoto druhu v Galaxii.

Hvězdokupu jako první pozoroval John Herschel 14. března 1834 z Kapského města během své tříleté expedice provádějící přehlídku jižní oblohy. Popsal ji jako nápadný objekt a domníval se, že by se mohlo jednat o kulovou hvězdokupu. Pozdější výzkumy však prokázaly, že se nejedná o starou kulovou hvězdokupu, ale mladou otevřenou hvězdokupu s nejvyšším známým počtem hvězd.

NGC 3576 v pravé části snímku se rovněž nachází ve spirálním rameni Carina-Sagittarius. Leží však pouze 9 tisíc světelných let od nás, tedy mnohem blíže než NGC 3603. Mlhovinu NGC 3576 objevil rovněž John Herschel a dokonce ve stejném roce 1834, který se tak pro něj stal mimořádně úspěšným. Oba objekty se do vzájemné blízkosti na obloze promítají pouze náhodou.

NGC 3576 je pozoruhodná dvojicí mohutných zakřivených útvarů připomínajících zatočené rohy berana. Tyto nápadné filamenty vznikly působením hvězdného větru mladých horkých hvězd uvnitř mlhoviny, které odfoukly plyn a prach do vzdáleností stovek světelných let. Tmavými siluetami se ve složitém vzhledu mlhoviny projevují útvary známé jako Bokovy globule. Tato temná oblaka poblíž horní části mlhoviny představují další možné oblasti pro formování hvězd v budoucnosti.

Zdroj: ESO, foto: ESO/G. Beccari