Hubbleův teleskop slaví 28. narozeniny

24. dubna 1990 vynesl raketoplán Discovery na oběžnou dráhu Země Hubbleův vesmírný teleskop. Teleskop, který dychtivá očekávání vědců naplnil přímo vrchovatou měrou. Teleskop, který se stal jedním z nejdůležitějších v celé historii astronomie a významně se zasloužil o prohloubení poznatků o vesmíru.

V tomto článku nebudu „zabrušovat“ do technických a historických podrobností o HST. Na toto téma bylo za uplynulá léta napsáno mnoho, a tak, jak se říká, nebudu nosit dříví do lesa. Stačí když se kouknete na Wikipedii nebo na stránky webu kosmonautix.cz.

Dnes chci oslavenci především pogratulovat k jeho osmadvacetinám a vyjádřit naději, že nás bude svými objevy překvapovat i nadále, a to co možná nejdéle, byť už má na „tachometru“ nalétáno téměř 6,5 mld. kilometrů.

Astronomové budou mít díky HST práci ještě na mnoho, mnoho let, neboť od svého uvedení do provozu provedl Hubble neuvěřitelných 1,5 milionu pozorování více než 43 500 vesmírných objektů, přičemž vyprodukoval celkem 153 terabytů dat. To je velmi cenné dědictví pro budoucí generace.

Zajímavostí také je, že na základě pozorování, která Hubble v minulosti učinil, bylo již publikováno 15 500 vědeckých prací. Širokou veřejnost však nejvíce zajímají obrázky a těch Hubble také pořídil obrovské množství. Pojďme se podívat alespoň na 10+1 nejzajímavějších.




Westerlund 2

Tato 20 000 sv. let vzdálená hvězdokupa se nachází v souhvězdí Lodního kýlu. Je to místo, kde najdeme ty nejjasnější a nejhmotnější hvězdy v naší Galaxii. Jedná se o oblast s intenzivní hvězdotvorbou. Předpokládá se, že se zde nachází přibližně 3 000 hvězd. Rodí se zde i nové planety. Uvedený snímek byl v době 25. narozenin HST vyhodnocen jako nejkrásnější.

Pilíře stvoření

Původní záběr Pilířů stvoření pořídil kosmický dalekohled HST již před 23 lety a snímek se okamžitě stal jednou z nejslavnějších fotografií vesmíru. Oblaky plynu a prachu připomínající vztyčené sloupy i nedaleká hvězdokupa NGC 6611 jsou součástí Orlí mlhoviny, rozsáhlé oblasti s probíhající tvorbou hvězd, která v Messierově katalogu nese označení M 16. Mlhovina se nachází asi 7 000 světelných let od nás směrem do souhvězdí Hada.

Arp 273

Interagující galaxie katalogizované jako Arp 273 se jeví jako zamilovaný pár, který tancem vyjadřuje svou touhu po spojení. Tyto dvě pěkné galaxie se nacházejí daleko za Mléčnou dráhou ve vzdálenosti přes 300 miliónů světelných let. V daleké budoucnosti se spoji a vytvoří eliptickou galaxii. Podobný osud čeká i Mléčnou dráhu a galaxii v Andromedě.

NGC 3603

NGC 3603 se nachází zhruba 20 000 světelných let daleko od Slunce v blízkém spirálním rameni naší Galaxie Mléčné dráhy v Lodním kýlu. Jedná se o jednu z největších hvězdotvorných oblastí v Mléčné dráze.

Centrální otevřená hvězdokupa obsahuje tisíce hvězd hmotnějších než naše Slunce, které nejspíše vznikly teprve před jedním nebo dvěma milióny let v jediném silném poryvu vznikání hvězd. V okolí hvězdokupy jsou zárodečná mračna zářivého mezihvězdného plynu a neprůhledného prachu, které opracovává energetické záření hvězd a větry.

Bublinová mlhovina

Mlhovinu známe také pod označením NGC 7635, Caldwell 11 či Sharpless 162. Přesněji se jedná o emisní mlhovinu v souhvězdí Kasiopeji. Vzdálenost Bublinové mlhoviny se udává v rozmezí 7 500 až 11 000 sv. let. Při pohledu ze Země se dá dohledat nedaleko otevřené hvězdokupy Messier 52.

Mlhovinu mění do tvaru bubliny hvězdný vítr z mladé horké hmotné centrální hvězdy s označením SAO 20575(BD+60 2522) o hmotnosti více než 15 Sluncí, jiné prameny uvádí hmotnost až 45 Sluncí. Jisté však je, že se jedná o hvězdu spektrální třídy O.

TIP:   V noci ze soboty na neděli došlo k sérii silných zemětřesení

Mlhovina se nachází blízko molekulárního mračna, které brzdí rozpínání bubliny a způsobuje její zvlnění. Přitom je toto molekulární mračno ionizováno centrální hvězdou a díky tomu také září. (VIDEO: Bublinová mlhovina téměř na dosah ruky)

Tykadla v souhvězdí Havrana

Galaxie Tykadla (NGC 4038/NGC 4039, Antény, Caldwell 60/61) je název pro dvojici interagujících galaxií v souhvězdí Havrana. Probíhá zde prudká tvorba hvězd a byly zde objeveny oblasti obsahující velké množství neonu, hořčíku a křemíku. Od naší rodné hroudy je tato oblast přibližně 70 milionů světelných let daleko.

Galaxie Tykadla prochází galaktickou srážkou. V důsledku této srážky vznikly dva dlouhé slapové ohony, které vypadají jako hmyzí tykadla a jsou tvořeny z galaxií vyvrženými hvězdami, plyny a prachem. Srážky mračen plynů a prachu v propletených magnetických polích jsou, mimo jiné, příčinou právě probíhající prudké tvorby hvězd.

Nový pohled na mlhovinu Koňská hlava

Infračervený snímek velmi známé mlhoviny Koňská hlava (Barnard 33, IC 434), kterou najdeme v souhvězdí Orionu. Nachází se přímo pod nejvýchodnější hvězdou pásu Orionu Alnitak. Od Země je vzdálená 1 500 světelných let. Tento snímek byl uveřejněn při příležitosti 23. výročí vypuštění HST na oběžnou dráhu.

Magnetické monstrum NGC 1275

Galaxie NGC 1275 je též známa jako Perseus A, měří přes 100 000 světelných let a nachází se asi 230 miliónů světelných let daleko. Tento skvělý snímek ve viditelném světle ukazuje galaktické trosky a vlákna zářícího plynu dlouhá až 20 000 světelných let. Vlákna v NGC 1275 přetrvávají, přestože by se měly ve zmatku galaktických srážek zničit. Tyto struktury, které jsou ze středu galaxie vytlačeny aktivitou černé díry, drží pohromadě magnetická pole.

Aktivní galaxie NGC 1275 je centrální dominantní člen velké a poměrně blízké Kupy galaxií v Perseu. NGC 1275 je ohromný zdroj rentgenového záření a rádiové emise, zvětšuje svoji hmotnost, jelikož do ní padají celé galaxie, a nakonec krmí superhmotnou černou díru v jádru této galaxie.

Hubbleovo ultrahluboké pole

Toto je velice populární snímek malé oblasti hlubokého vesmíru v souhvězdí Pece složený z údajů Hubbleova vesmírného dalekohledu, jejichž sběr proběhl v době od 24. září 2003 do 16. ledna 2004. Jedná se o obraz nejvzdálenějšího vesmíru, který byl do té doby pořízen ve viditelném světle. Dovoluje nám nahlédnout přibližně 13 miliard let do minulosti a hledat galaxie, které existovaly mezi 400 a 800 miliony let po velkém třesku.

Fotografie Hubbleova ultra hlubokého pole obsahuje přibližně 10 000 galaxií. Pro sestavení obrázku bylo zapotřebí 800 snímků pořízených během 400 oběhů dalekohledu kolem Země. Celkový expoziční čas byl 11,3 dne na přístroji ACS a 4,5 dne na NICMOS. Uvnitř Hubbleova ultrahlubokého pole pak bylo vyfoceno taky Hubbleovo extrémně hluboké pole.

Galaxie Sombrero

Mezi nejpopulárnější snímky patří samozřejmě také tento 50 milionů sv. let vzdálený “galaktický klobouk” v souhvězdí Panny. Charakteristickým znakem galaxie Sombrero je neobvykle velká a rozsáhlá centrální výduť hvězd a výrazné tmavé prachové pásy, které jsou při pohledu z boku vidět v disku. Miliardy starých hvězd způsobují difuzní záři rozsáhlé centrální výdutě.

Bližší prohlídka výdutě ukazuje mnoho světelných bodů, které jsou ve skutečnosti kulové hvězdokupy. Nádherné prachové prstence v M104 hostí mnoho mladých a jasných hvězd. Samotný střed Sombrera září přes celé elektromagnetické spektrum a vše nasvědčuje tomu, že hostí velkou černou díru.

Mlhovina Laguna

A je tu poslední snímek, který je hodný zvláštního zřetele, neboť si jej Hubbleův teleskop pořídil ke svému 28. výročí. Díváme se na mlhovinu Laguna, což je obrovské mezihvězdné mračno, které patří mezi emisní mlhoviny a HII oblasti. (VIDEO: Nahlédněte do nitra mlhoviny Laguna)

Nachází se v souhvězdí Střelce a od Země je vzdálena přibližně 4 000 světelných let. V centru mlhoviny Laguna se nachází hvězda Herschel 36, která je 200 000krát jasnější než naše Slunce a je hlavním zdrojem ionizujícího ultrafialového záření pro tuto oblast.

Laguna patří mezi nejjasnější mlhoviny na obloze. Pro pozorovatele ze střední Evropy je to po mlhovině v Orionu druhá nejjasnější mlhovina. Tento nový pohled na mlhovinu Laguna byl nasnímán v období 12. až 18. února 2018 prostřednictvím zařízení Wide Field Camera 3.

Pokud Vás tato dávka snímků z Hubbleova dalekohledu neuspokojila a chcete vidět další, pak mohu vřele doporučit TOP 100 Images na webu HUBBLE SPACE TELESCOPE. Závěrem tedy ještě jednou: Všechno nejlepší, HST!

Zdroj: scitechdaily.com, nasa.gov, esa.org, astro.cz, wikipedia.org, hubblesite.org, titulní foto: pixabay.com