Detailní pohled na mlhovinu ‘Toby Jug’

Dalekohled ESO/VLT (Very Large Telescope) pořídil již v roce 2013 tento pozoruhodně detailní snímek mlhoviny IC 2220, která je známá pod přezdívkou ‘Toby Jug’. Jedná se o oblak plynu a prachu obklopující hvězdu ve vývojovém stadiu rudého obra. Zachyceny jsou charakteristické obloukovité struktury této mlhoviny, které opravdu trochu připomínají džbánek s uchem (anglicky jug).

Mlhovina známá pod formálním označením IC 2220 je příkladem reflexní mlhoviny. Nachází se asi 1 200 světelných let od Země a na obloze ji najdete v jižním souhvězdí Lodního kýlu (Carina). Jedná se o oblak plynu a prachu ozařovaný zevnitř nedalekou hvězdou HD 65750.

Tato hvězda se nachází ve vývojové fázi rudého obra. Je asi pětkrát hmotnější než Slunce. Přestože je poměrně mladá – její stáří je odhadováno pouze na několik set milionů let – je ve značně pokročilejším stadiu vývoje než Slunce.

TIP:   Do českého kosmického inkubátoru ESA BIC vstoupily první dvě firmy z Brna

Mlhovinu vytvořila hvězda, která odvrhuje část své hmoty do okolního vesmíru. Po ochladnutí materiálu vzniká oblak plynu a prachu. Prach obsahuje prvky jako uhlík a další jednoduché teplotě odolné složky, jako třeba oxid titaničitý (TiO2) či oxid vápenatý (CaO). V případě této mlhoviny detailní měření v infračerveném oboru spektra prokázala, že nejpravděpodobnější sloučeninou, která odráží světlo hvězdy, je oxid křemičitý (SiO2).

Mlhovinu IC 2220 vidíme díky tomu, že prachová zrnka odrážejí světlo hvězdy. Celá kosmická struktura připomínající motýla je téměř symetrická a má průměr asi 1 světelný rok. Tato fáze vývoje hvězdy trvá poměrně krátce, a proto jsou objekty tohoto typu vzácné.

Rudí obři vznikají ze stárnoucích hvězd, které se blíží do závěrečné fáze svého vývoje. Téměř vypotřebovaly zásoby paliva, které potřebují pro udržení termojaderných reakcí probíhajících v jejich jádře během větší části života. Následně dochází k enormnímu nafouknutí atmosféry hvězdy. Hvězda HD 65750 má ve svém středu uhlíko-kyslíkové jádro obklopené slupkou hélia, ve které probíhají termojaderné reakce, a která může být doprovázena ještě slupkou spalování vodíku ležící blíže k povrchu hvězdy.

Za několik miliard let se i naše Slunce stane rudým obrem. Předpokládá se, že jeho atmosféra se nafoukne až za současnou oběžnou dráhu Země. Přitom by Slunce pohltilo všechny vnitřní planety, pokud by byly na současných místech. Podmínky na Zemi však tou dobou budou již mimořádně nevlídné. Značné zvýšení výkonu Slunce a silný sluneční vítr doprovázející proces rozpínání hvězdy zničí veškerý život a odpaří vodu ještě před tím, než bude planeta sama definitivně roztavena.

Britští astronomové Paul Murdin, David Allen a David Malin přiřkli mlhovině IC 2220 přezdívku ‘Toby Jug’, a to kvůli jejímu tvaru. Připomíná totiž anglickou nádobu na nápoje (džbán ve tvaru postavy, kterému se říká Toby Jug), která za jejich mládí byla velmi běžná.

Zdroj a foto: ESO