Pět největších laických mýtů o hvězdách

Mezi laickou veřejností se šíří celá řada mýtu a polopravd. Třeba, že hvězdy jsou vlastně jen taková malá sluníčka, že hvězd na obloze vidíme miliony, nebo že o těchto večerech na západě září velká jasná hvězda. No, žádný učený z nebe nespadl a mýliti se je veskrze lidské, a tak si pojďme říci, jak je to s těmi hvězdami doopravdy.

Hvězdy jsou prý zmenšeniny Slunce

Nejsou! Když něco vypadá jako malé, nemusí to být zákonitě malé. Vidíme-li např. v dálce dům, má sice zdánlivou velikost krabičky zápalek, ale je nám hned jasné, že se nejedná skutečně o nemovitost pro trpaslíky. U “malých” hvězd na obloze je problém v tom, že si ihned neuvědomujeme, jak moc jsou ve skutečnosti od nás vzdáleny.

TIP:   Dva miliony let starý led z Antarktidy odhalil střídání dob ledových

Hvězdy vskutku nejsou “zmenšeniny” Slunce, ba právě naopak. Drtivou většinu okem viditelných hvězd tvoří hvězdy, které jsou mnohonásobně větší než naše Slunce. Na obloze tedy vidíme různé podobry, obry, nadobry, hvězdy v horké části hlavní posloupnosti. Ve skutečnosti je tedy průměr většiny hvězd na obloze mnohonásobně větší než průměr našeho Slunce, jak dokládá i obrázek níže.

Každá svítící tečka na obloze je prý hvězda

Mezi laickou veřejností existuje poměrně rozšířený nešvar, označovat za “hvězdu” každý bodový zdroj světla na obloze. Velice často ale právě nekoukáme na hvězdu, nýbrž na planetu. Je to i celkem pochopitelné. Planety na noční obloze totiž nevypadají jako na pestrobarevných fotografiích ze sond, se kterými se setkáváme dnes a denně na internetu či v populárních časopisech.

Nejčastěji tedy pozorujeme na nebi Venuši, Mars, Jupiter a Saturn. Na obloze jasně září a ihned upoutají naši pozornost. Při troše snahy ale brzy zjistíme, že nemají zcela bílou barvu, jsou mnohem jasnější než okolní hvězdy a asi hlavním poznávacím znamením je jejich stabilní jas. Planety totiž neblikají.

Nejjasnější hvězdou oblohy je prý Polárka, případně Večernice

Tak při tomto prohlášení padá nejeden astronom do mdlob. Nejprve k Polárce, pokud bychom měli seřadit všechny hvězdy podle jasnosti, tak Polárka (α UMi, α Ursae Minoris, latinsky: Polaris) by zaujala až 46. pozici. K mýtu, že je Polárka nejjasnější hvězdou oblohy zřejmě přispěla ta skutečnost, že je nejjasnější hvězdou v souhvězdí Malého medvěda, nutno si však uvědomit, že nevelké souhvězdí samo jest tvořeno stálicemi nepříliš jasnými, proto nás prvenství Polárky nemůže udivovat.

Je tedy nejjasnější hvězdou oblohy Večernice? To bychom tomu teprve nasadili korunu! Nejedná se totiž v žádném případě o hvězdu. Večernice je pouze lidový název pro planetu Venuši. V rámci celé oblohy je nejjasnější hvězdou Sírius (ve skutečnosti se jedná o dvojhvězdu) v souhvězdí Velkého psa.

Z hvězd se prý dá věštit budoucnost

Tento mýtus asi nemá význam nějak obšírněji komentovat, neboť kdo tomu věří, ten se stejně o své pomýlenosti přesvědčit nedá. Normálně myslící jedinec však jistě pochopí, že desítky až stovky světelných let vzdálené obří hvězdné objekty mohou jen těžko ovlivňovat naše osudy a dění na naší Zemi. Navíc, z hvězd by se věštilo dost problematicky. Proč?

Protože v průběhu našich životů hvězdy opticky nemění svou polohu. Díky rotaci Země sice vidíme pohyb hvězd od východu na západ, díky oběhu Země kolem Slunce také registrujeme změny souhvězdí v průběhu ročních období, jsou to však změny očekávatelné, pravidelné (periodické), chybí v nich prvek nepředvídatelnosti, náhody, kombinace. Snad proto používají astrologové pro své pokusy o předpovídání budoucnosti spíše planety, kdy hvězdy slouží jen jako pozadí.

Na obloze jsou prý miliony hvězd

Ono to při pohledu na noční oblohu snadno vyklouzne z úst, neboť je člověk prostě ohromen, zejména nacházíme-li se zrovna v oblasti tmavé oblohy, je zcela jasno a hlubokou noc neruší Měsíc. Ovšem miliony hvězd na obloze skutečně nevidíme. Člověka nejspíše překvapí, že jich je na celé obloze přibližně “pouhých” 9 000.

Jenže pohled na nebe nám z poloviny zakrývá samotná Země, a tak v daný moment můžeme z jednoho místa vidět přibližně jen polovinu tohoto čísla, tedy asi 4 500 hvězd. K tomu připomeňme, že tolik hvězd bychom viděli pouze při skutečně vynikajících podmínkách.

Zdroj: i-ASTRIN (Jana Plauchová), cs.wikipedia.org, Hvězdárna Plzeň, foto: ESO, commons.wikimedia.org, ESO/Y. Beletsky, pixabay.com