Plavající Měsíc

Fotovyslanec ESO Petr Horálek vytvořil tyto fotografie během návštěvy observatoře Paranal vysoko v horách, kde je pozoruhodně čisté nebe. Fotografie krvavě rudého západu Měsíce byly pořízeny v pětivteřinových intervalech a sledují, jak se Měsíc postupně noří pod horizont (obrázky jsou řazeny chronologicky, zleva doprava a shora dolů).

Výrazná červená barva obrázků je způsobena atmosférickou refrakcí. Jak se Měsíc přibližuje k horizontu, jeho odražené světlo musí procházet stále větší a větší vrstvou atmosféry před tím, než se dostane až k nám, což znamená, že rozptyl je stále významnější.

TIP:   Hlubinami vesmíru s dr. Jiřím Grygarem (3/3)

Jinými slovy, protože světlo musí procházet přes stále víc a víc vzduchu, více se rozptyluje. Z celého viditelného světla zemská atmosféra rozptyluje nejméně červené světlo, protože má nejdelší vlnovou délku – díky tomu mají vycházející a zapadající Slunce a Měsíc charakteristický červeno-oranžový odstín.

Kromě barvy je na obrázku ještě jedna zvláštní věc: Měsíc vypadá, jako by se roztápěl! Zase je to atmosférický efekt: světelné paprsky jsou náhodně a nerovnoměrně rozptylovány vrstvami vzduchu s různými hustotami, teplotami, tlakem, vlhkostí atp.

Měsíc se též zdá být splácnutý díky atmosféře, která funguje trochu jako (optická) čočka: dolní části posunuje nahoru, čímž vytváří oválný či vejčitý tvar. To má taky na svědomí diferenciální refrakce (tedy fakt, že každá vrstva zemské atmosféry působí na světlo Měsíce rozličným způsobem).

Zdroj: ESO, foto: P. Horálek/ESO. TIP: Podívejte se také na zvětšovatelný snímek



Napsat komentář:

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.