ESO/VLT umí mimořádně ostré snímky. Ostřejší než HST!

Dalekohled ESO/VLT pořídil první záběry s využitím nového módu adaptivní optiky označovaného jako laserová tomografie a získal tak mimořádně ostré testovací snímky planety Neptun, hvězdokup i dalších objektů. Průkopnický přístroj MUSE ve spolupráci s modulem adaptivní optiky GALACSI je nyní schopen v módu s úzkým zorným polem tuto techniku využít a korigovat poruchy způsobené turbulencemi v různých výškách v atmosféře. Díky tomu může ze Země ve viditelném oboru spektra pořizovat ostřejší záběry než kosmický dalekohled HST. Kombinace mimořádné ostrosti a spektroskopických schopností přístroje MUSE astronomům přináší možnost zkoumat vlastnosti kosmických objektů v mnohem jemnějších detailech, než bylo dosud možné.

Přístroj MUSE (Multi Unit Spectroscopic Explorer) na dalekohledu ESO/VLT spolupracuje při svých pozorováních s modulem adaptivní optiky GALACSI, který využívá jednotku 4LGSF (Laser Guide Stars Facility), součást systému adaptivní optiky AOF (Adaptive Optics Facility).

Systém AOF poskytuje výhodu adaptivní optiky přístrojům pracujícím na dalekohledu VLT/UT4 (Unit Telescope 4). MUSE byl prvním přístrojem, který mohl z výkonu tohoto zařízení těžit a v současnosti disponuje dvěma módy adaptivní optiky – s širokým zorným polem (Wide Field Mode) a s úzkým (Narrow Field Mode).

Mód s širokým zorným polem umožňuje na relativně velké ploše obrazu opravovat poruchy způsobené turbulencemi v atmosféře až do výšky 1 km nad úrovní dalekohledu. Mód s úzkým zorným polem je schopen korigovat téměř veškeré turbulence v atmosféře nad dalekohledem a vytvořit tak mnohem ostřejší obraz, ovšem na značně menší ploše oblohy.

TIP:   VIDEO: Příběh lidské existence v jedné minutě aneb Od Velkého třesku po současnost

Nové zařízení umožňuje osmimetrovému dalekohledu UT4 pořizovat záběry na teoretickém limitu rozlišovací schopnosti a tento teleskop proto není nadále ve svém výkonu limitován chvěním atmosféry. Dosáhnout ze Země takové kvality obrazu, srovnatelné se snímky pořízenými kosmickým dalekohledem HST, je ve viditelném světle velmi obtížné.

Astronomové tak získali možnost zkoumat v bezprecedentních detailech fascinující kosmické objekty – superhmotné černé díry v centrech vzdálených galaxií, jety hmoty vyvrhované mladými hvězdami, kulové hvězdokupy, supernovy, planety Sluneční soustavy i jejich měsíce a mnohé další.

Adaptivní optika je postup umožňující kompenzovat rozmazání obrazu způsobené turbulencemi v atmosféře (efekt je znám také pod názvem seeing), které pro moderní pozemní dalekohledy představují zásadní problém. Stejné procesy v atmosféře, které při pohledu pouhým okem způsobují mihotání hvězd, jsou zodpovědné také za rozmazání obrazů kosmických objektů pořízených velkými dalekohledy. Průchodem paprsků světla z hvězd a galaxií vrstvami atmosféry dochází k jejich porušení a astronomové musejí využít důmyslných postupů a nejmodernější techniky, aby kvalitu obrazu znovu vylepšili.

Aby bylo možné vylepšení obrazu dosáhnout, je k dalekohledu UT4 připojena čtveřice výkonných laserů, které vrhají na oblohu 30 cm silné svazky intenzivního oranžového světla. Ve vysoké atmosféře toto záření přinutí svítit atomy sodíku – vytvoří se umělé laserové referenční hvězdy.

Systém adaptivní optiky následně využívá světlo těchto umělých hvězd, tisíckrát za sekundu proměří turbulence v atmosféře a vypočte korekce, podle kterých plynule mění tvar tenkého deformovatelného sekundárního zrcadla dalekohledu UT4. Díky tomu je značnou část poruch možné vykompenzovat a odstranit.

MUSE však není jediným přístrojem, který může těžit ze spolupráce se systémem AOF. Přístroj pro infračervenou oblast elektromagnetického spektra HAWK-I v současnosti spolupracuje s jiným systémem adaptivní optiky GRAAL. A za několik let bude následovat také nový ještě výkonnější přístroj ERIS. Tyto významné pokroky v implementaci a vývoji systému adaptivní optiky dále zvyšují již tak úžasný výkon flotily teleskopů ESO a umožňují jim spatřit vesmír ostřeji.

Nový mód systému adaptivní optiky rovněž představuje důležitý krok na cestě k realizaci dalekohledu ESO/ELT, který bude k dosažení svých vědeckých cílů využívat právě laserové tomografie. Výsledky dosažené na UT4 se stávajícím AOF pomohou inženýrům a vědcům pracujícím na přípravě ELT implementovat podobnou technologii adaptivní optiky také na teleskopu s obřím primárním zrcadlem o průměru 39 m.

Zdroj: Tisková zpráva ESO, foto: ESO/P. Weilbacher (AIP), ESO/P. Weilbacher (AIP) / NASA, ESA, and M.H. Wong and J. Tollefson (UC Berkeley), ESO/S. Kammann (LJMU), video: ESO