Eliptická elegance

This slideshow requires JavaScript.

Obrázku z 2.6m dalekohledu ESO/VST (VLT Survey Telescope), jednoho z nejmodernějších přehlídkových dalekohledů v optickém světle na světě, dominuje skupina galaxií. Studium jejich vlastností umožňuje astronomům odhalit nejjemnější detaily galaktické struktury.

Pokud chtějí astronomové pochopit mechanismy vzniku různých druhů galaxií, musí použít dalekohled s velkým zorným polem, nikoli přístroj – jako třeba dalekohled ESO/VLT – s obrovským rozlišením, ale malým zorným polem. Dalekohled VST je právě takovým přístrojem. Byl navržen k tomu, aby zkoumal rozsáhlé končiny nedotčeného chilského nočního nebe a poskytoval astronomům detailní přehlídky jižní polokoule.

Mezinárodní tým astronomů si pro přehlídku raných typů galaxií (s názvem VEGAS) vybral VST právě kvůli jeho vynikajícím schopnostem. V rámci přehlídky VEGAS se pozorovala vybraná skupina eliptických galaxií na jižní polokouli. Pomocí citlivé kamery OmegaCAM, která tvoří srdce dalekohledu VST, pořídil tým vedený Marilenou Spavone (INAF – Astronomická observatoř Capodimonte v Naples, Itálie) snímky rozsáhlého spektra takovýchto galaxií v různých prostředích.

TIP:   VIDEO: Příběh lidské existence v jedné minutě aneb Od Velkého třesku po současnost

Jednou z těchto galaxií je NGC 5018, mléčně bílá galaxie poblíž středu titulního obrázku. Leží v souhvězdí Panny a na první pohled nepřipomíná nic, snad jen rozmazanou skvrnu. Ale při bližším pohledu je vidět jemný pruh hvězd a plynu – slapový ohon, který se táhne pryč z eliptické galaxie. Slabé galaktické struktury, jakou jsou slapové ohony a hvězdné proudy, jsou charakteristickou známkou interakcí galaxií a poskytují důležitá vodítka ohledně struktury a dynamiky galaxií.

Kromě mnoha eliptických (a několika spirálních) galaxií na tomto pozoruhodném 400-megapixelovém obrázku je tam i různobarevná spousta jasných hvězd v popředí, které patří do naší Mléčné dráhy. Tito hvězdní vetřelci, jako třeba jasně modrá HD 114746 poblíž středu obrázku, nejsou plánovanými objekty tohoto astronomického portrétu, ale náhodou leží mezi Zemí a studovanými vzdálenými galaxiemi.

Méně výrazné, ale rozhodně neméně zajímavé, jsou slabé stopy po asteroidech (planetkách) v naší Sluneční soustavě. Právě pod NGC 5018 je vidět slaboučká šmouha po asteroidu 2001 TJ21 (110423), pořízená během několika následujících pozorování. Více napravo jsou stopy po dalším asteroidu, 2000 WU69 (98603). Pro zobrazení uvedených detailů doporučujeme kliknout zde. Ukáže se vám titulní foto jako zvětšovatelný obrázek.

Když se astronomové vydávají zkoumat jemné rysy vzdálených galaxií miliony světelných let od Země, během pozorování pořídí i obrázky blízkých hvězd ve vzdálenosti stovek světelných let a dokonce i jemné stopy asteroidů z naší Sluneční soustavy z dálek světelných minut.

Na jednom snímku se tak kombinují velmi odlišné objekty: galaxie vzdálené miliony světelných let, blízké hvězdy se vzdálenostmi několik set světelných let a dokonce i jemné stopy asteroidů z naší Sluneční soustavy Citlivost dalekohledů ESO a tmavého chilského nebe nabízí úchvatná pozorování pro pozorování blízko domova i v těch nejvzdálenějších koutech vesmíru.

Zdroj: Tisková zpráva ESO, foto: ESO/Spavone et al., video: ESO. Doporučený odkaz: Vědecký článek