Amalthea: Těžce zkoušený měsíc planety Jupiter

Lickova observatoř na vrcholku hory Hamilton v pohoří Diablo západně od San José, 9. září 1892. Americký astronom Edward Emerson Barnard provádí pozorování planety Jupiter s 91 cm refraktorovým teleskopem a objevuje měsíc Amalthea. Pojmenován byl po víle Amaltheie, která Jupitera, ještě jako malého chlapce, kojila kozím mlékem.

TIP:   Hvězdný vztah odsouzený ke katastrofě

Amalthea patří do skupiny těch menších Jupiterových měsíců. Byl to poslední měsíc ve Sluneční soustavě, který byl objeven přímým pozorováním, jakož i první Jupiterův měsíc, který byl objeven od Galileovo objevení čtyř Galileových měsíců v roce 1610.

Upřímně řečeno, tento málo známý měsíc nelze zařadit mezi nějaké krasavce. Víla Amaltheia by se možná i urazila. Jedná se totiž o těleso “bramboroidního” tvaru o rozměrech přibližně 270 x 165 x 150 km v průměru. Měsíc je hustě pokryt krátery, z nichž některé jsou relativně mimořádně rozsáhlé. Pan, největší kráter, měří napříč 100 km a je nejméně 8 km hluboký. Další kráter Gaea měří 80 km a je pravděpodobně 2x hlubší než Pan. Je až s podivem, že měsíc dokázal tak nepochybně ohromné srážky “ve zdraví přežít”.

Na povrchu měsíce Amalthea známe dvě hory, Mons Lyctas a Mons Ida, s lokálním reliéfovým stoupáním více jak 20 km. Povrch je tmavý a načervenalý, což pravděpodobně způsobuje sirný prach pocházející ze sopek na měsíci Io. Zajímavostí jsou jasné zelené skvrny, které se objevují na hlavních svazích, ovšem charakter této barvy je nám dosud utajen.

Kolem měsíce Amalthea proletěla ve vzdálenosti 160 km od povrchu sonda Galileo. Stalo se tak 5. listopadu 2002. Ve Wikipedii si můžeme v této souvislosti přečíst takovou zajímavost, že během průletu sondy kolem měsíce hvězdné čidlo zaznamenalo 9 záblesků, které byly později interpretovány jako možný odraz světla od 7 malých objektů, které se pohybují v blízkosti Amalthey. Jedná se pravděpodobně o úlomky vzniklé po srážce s jiným tělesem.

Amalthea se otáčí synchronně se svojí dlouhou osou směřovanou směrem k Jupiteru. Protože je Amalthea v těsné blízkosti planety Jupiter, je povrch měsíce vystaven jeho silnému radiačnímu poli. To způsobuje nepřetržitý příjem vysokých dávek energických iontů, protonů a elektronů, které produkuje Jupiterova magnetosféra.

Aby toho nebylo málo, tak je povrch měsíce ještě permanentně bombardován mikrometeority a těžkými ionty síry, kyslíku a sodíku, které do svého bezprostředního okolí vyvrhuje měsíce Io, s nímž je Amalthea v dráhové rezonanci.

Zdroj: cs.wikipedia.org, planety.astro.cz, foto: Björn Jónsson (bjj.mmedia.is), Michael Carroll and NASA (planetary.org)



Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.