Na Sahaře proběhla “invaze robotů”

V titulku zmíněná “invaze robotů” nebyla samozřejmě žádným útokem nekontrolovatelných strojů. Ve skutečnosti se jednalo o čtrnáctidenní evropský test navigačních systémů tří roverů vyvíjených pro jiné světy, který proběhl v pěti částech Maroka, jež připomínají povrch planety Mars. Podílelo se na něm více než čtyřicet inženýrů.

Místem konání terénního testu se stala oblast u města Ibn Battuta na severním okraji Sahary. Písečné prostředí s vanoucím větrem bylo vybráno komisí EU ERI (Europlanet Research Infrastructure) pro svoji velkou podobnost s Marsem – a podle všeho ke stejnému závěru došly i další subjekty. Týmy totiž místo sdílely jak s hollywoodskými filmaři, tak s čínskými dokumentaristy – každý přitom pracoval na svém projektu.

TIP:   Pryč se světelným znečištěním!

„Podobné terénní testy ukazují, zdali inženýrské návrhy fungují. A to i v těch nejhorších představitelných podmínkách,“ vysvětluje ředitel sekce automatizace a robotiky v ESA Gianfranco Visentin.

„Laboratorní testování navrženého hardware nebere v potaz variabilitu, kterou s sebou nese příroda. Od přirozeného světla přes podobu krajiny až po texturu a barvy písku a kamenů. Práce v terénu prokazuje, že naše systémy pracují v mnohem složitějším a komplikovanějším prostředí, než jsme schopni nasimulovat.“

„Například během terénních testů představovala hladkost a homogenita některých velkých písečných dun problém pro navigaci pomocí počítačových algoritmů. A to proto, že jsou nastavené na identifikaci útvarů založené na rozdílnosti. Algoritmy se tak začaly chovat nečekanými způsoby, které jsme dříve neviděli.“

„Zaznamenali jsme přitom celou řadu významných úspěchů, příkladně rover SherpaTT urazil 1,3 km dlouhou cestu ve zcela autonomním režimu. Přitom nešlo jen o přesun, ale také o výzkumnou práci, protože v automatickém režimu fungovaly po celou dobu vědecké přístroje roveru. Pokud systém viděl něco zvláštního, přesunul rover do lepší pozice tak, aby bylo možné tento objekt lépe vyfotografovat.“

„Jde o důležitou vlastnost pro budoucnost, kdy bude k Marsu směrovat celá flotila roverů a každý z nich urazí za den stovky metrů. Nebude přitom možné všechno analyzovat, a tak rovery budou muset samy detekovat zajímavé objekty a informace o nich posílat zpět na Zemi“, dodává Gianfranco Visentin.

Před tím, než začalo testování, poslala ESA dron zmapovat vybranou lokalitu. Z jeho měření pak vznikl obraz krajiny s rozlišením 4 cm detailů. Tento model byl nezbytný pro srovnávání dat z čidel roverů s realitou. Kombinace map ESA a dat naměřených různými senzory roveru vytvořila historicky největší analogovou datovou sadu. Ta bude využívána i v budoucnu, a to pro ověření algoritmů pro vlastní aktivity ESA.

Terénních testů se zúčastnili specialisté z německého robotického inovačního střediska DFKI, institutu robotiky a mechaniky při DLR, firmy Space Application Services z Belgie, firem Magellium a LAAS (Laboratory for Analysis and Architecture of Systems) z Francie, GMV ze Španělska, dále pak Kings College a Airbus z Velké Británie.

Projekt je nyní připraven posunout se do další fáze, která bude využívat data získaná při terénních testech. Mělo by jít o kosmickou misi demonstrující orbitální robotiku. S jejím startem se počítá kolem roku 2023.

Pozn.: Tato akce byla závěrem první fáze strategického výzkumného programu v oblasti kosmických robotických technologií. Jde o program financovaný Evropskou unií v rámci projektu Horizon 2020, který je koordinován v rámci projektu PEASPERA Ad Astra (“Přes překážky ke hvězdám”), jehož partnery jsou: Italská kosmická agentura (ASI), Francouzská kosmická agentura (CNES), Německé letecko-kosmické středisko (DLR), Španělská technologická agentura (CDTI) a Britská kosmická agentura (UKSA). A to vše pod dohledem Evropské kosmické agentury (ESA).
Zdroj: ESA, foto: DFKI GmbH, Florian Cordes | LAAS-CNRS | DFKI GmbH, Thomas Frank | DFKI GmbH, Tobias Stark | DFKI GmbH, Malte Wirkus, video: GMV