Snímek zatmění z roku 1919 s nejvyšším rozlišením

Téměř přesně před sto lety se odehrál pozoruhodný jev: úplné zatmění Slunce. Toto zatmění bylo pozoruhodné hned několikrát. Za prvé, s dobou trvání téměř 7 minut to bylo nejdelší zatmění za posledních 500 let. Za druhé, astronomové ho použili pro (úspěšné) testování tehdy nové obecné teorie relativity.

TIP:   Jakub Zahuranec: Noční svítící oblaka

Einstein publikoval svou obecnou teorii relativity v roce 1915. Úplné zatmění Slunce v roce 1919 nabídlo perfektní možnost ji experimentálně testovat. Při zatmění se dá změřit, jak moc gravitace Slunce ohýbá paprsky ze vzdálených hvězd, a jestli tato odchylka souhlasí s předpovědí Einsteinovy teorie.

Na krátkou dobu během zatmění, kdy Měsíc zakryje sluneční světlo, se poblíž Slunce objeví hvězdy, které normálně během dne vidět nejsou. Měřením jejich polohy během zatmění, kdy jejich paprsky procházejí blízko Slunce, a měřením polohy na noční obloze, kdy přítomností Slunce ovlivněny nejsou, je možné odvodit, jak moc je gravitační pole Slunce ovlivnilo.

Tři astronomové – Arthur EddingtonFrank Watson Dyson a Andrew Crommeln – hráli důležitou roli v tomto experimentu. Eddington a Crommeln cestovali na místa, kde bylo zatmění úplné: Eddington na Princův ostrov v západní Africe, Crommeln do brazilského města Sobral; zatímco Dyson koordinoval měření z Anglie.

Eddington a Crommeln vyfotografovali zatmění technologií své doby: na skleněné fotografické desky. Bohužel, originální desky ze zatmění v roce 1919 (jedna z nich byla reprodukována v Dysonově článku) se ztratily, ale naštěstí byly vytvořeny kopie jedné z nich a rozeslány observatořím po světě, aby všichni vědci na vlastní oči viděli důkaz podporující teorii relativity. Jedna kopie snímku ze Sobralu přišla do Landessternwarte Heidelberg-Königstuhl, která ji nedávno digitalizovala v rámci projektu HDAP (Heidelberg Digitized Astronomical Plates).

Dnešní snímek je pravděpodobně nejostřejší fotografií ze zatmění v roce 1919 a je výsledkem aplikace moderních technik zpracování obrazu – včetně rekonstrukce obrazu, potlačení šumu a odstranění artefaktů – na původní desku. Ukazuje nádherné detaily ve sluneční koróně, obrovskou protuberanci v pravé horní části Slunce a hvězdy v souhvězdí Býka (Taurus), které byly použity při testování obecné teorie relativity.

Zdroj: ESO, foto: ESO/Landessternwarte Heidelberg-Königstuhl/F. W. Dyson, A. S. Eddington, & C. Davidson

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..